Dětská přirozenost, nebo nezdravá fixace?
Od nepaměti platí, že dítěti je nejlépe v matčině náručí. Proto se také častěji objevuje fixace na matku než na otce z toho prostého důvodu, že dítě tráví s matkou více času a je na ni tudíž zvyklé. Podle psychologů se separační úzkost vyskytuje většinou u jedináčků, jež vychovává samotná matka.
Dejme prostor instinktům
V naší kultuře je zvykem dítě brzy navykat samostatnosti. Na západ od našich hranic se ženy vracejí do zaměstnání už po několika měsících po porodu, dítě je svěřováno paní na hlídání a není výjimkou, že od prvních dnů má svůj samostatný pokoj, protože rodiče ho nechtějí rozmazlovat.
Kojení se příliš nepěstuje, neboť na těch pár měsíců, kdy matka s dítětem zůstává doma, nemá cenu s ním začínat. Podíváme-li se do minulosti a k tzv. přírodním národům, vidíme matky s malými dětmi neustále v náručí, na zádech nebo přisátým k matčinu prsu. Děti spí s rodiči v jedné místnosti, nezřídka v jedné posteli nebo na podlaze. Těžko si představit, že africká matka odmítne vzít plačící dítě do náruče a utěšit ho.
Naproti tomu v podobné situaci v bohatých zemích nejedna matka začne přemýšlet, jestli tím dítě už příliš nerozmazluje a zda ho nenechat ještě pět minut křičet. Naše jednání se více než pudy a instinkty řídí vyčtenými informacemi z různých, více či méně odborných příruček, jejichž rady za pár let už nemusí platit.
Co je příčinou separační úzkosti?
Chování dítěte vždy ovlivňuje výchova i vrozená genetická výbava. Nikdy za něj nemůže jen výchova nebo jen geny, vzájemně se ovlivňují a umocňují. Postoj matky bývá ale určitě jedním z klíčových faktorů. Je-li úzkostná, odloučení od dítěte jí samotné nahání strach (třeba podvědomě, že už začíná být samostatné, že už ji nebude tolik potřebovat), tak tuto svou úzkost přenese na něj.
Často sama aktivně, i když třeba ne úplně vědomě, separaci brání, potomka nepodporuje v běžných činnostech s vrstevníky, je zvýšeně ochranitelská. Důležitou roli zde hraje postoj k samostatnosti dítěte – záleží na tom, zda ji matka vnímá kladně, nebo jako ohrožení.
Rozhoduje i to, jestli je dítě zvyklé na jiné lidi než jen na maminku, jak intenzivně se vídá s cizími, jestli o něj občas pečuje někdo další. Má-li dítě širší okruh blízkých lidí, lépe snáší dočasnou nepřítomnost jednoho z nich - např. odchod matky na nákup, ke kadeřnici nebo do kina.
Pomoc okolí - zejména blízké rodiny
Dítě ke svému zdárnému vývoji potřebuje pocit bezpečí. Pokud se však upne na jednu osobu - nejčastěji matku, představuje to pro ni přílišnou zátěž a nezbývá jí už čas ani chuť na další aktivity.
Je nezbytné, aby ji alespoň částečně nahradili jiní členové rodiny – otec, prarodiče, starší sourozenci, ochotné kamarádky nebo sousedky… I malému dítěti vysvětlíme, že maminka si na chvíli odpočine a pak se pro něj vrátí. Rozhodně se nedoporučuje mizet „po anglicku“, aniž bychom dítěti cokoli oznámili.
Další zajímavé články z rubriky Rodina a děti:
Strategické hry rozvíjí dětskou kreativitu
Adoptivní rodiny – jak to v nich chodí
Sourozenecké pořadí a vlivy na děti
Svobodné matky a jejich práva
Střídavá péče o dítě
Děti a kapesné
Adopce na dálku
Chůva v akci
Diskuze