Metoda poškrábané gramodesky
Tato technika se dá použít všude tam, kde chceme prosadit svůj oprávněný požadavek. Musí však jít o něco, na co máme nezadatelné právo, nejlépe pokud jsou naše práva definována formálně zákonem či jiným předpisem. Principem techniky poškrábané gramodesky je to, že jasně a jednoznačně definujeme a sdělujeme svůj požadavek. Ať protistrana říká, co chce, my opakujeme stále svůj požadavek. Při prosazování svého požadavku se však chováme důsledně asertivně. Protistranu přitom považujeme za slušného a znalého člověka. Když dosáhneme svého, tak dotyčnému slušně poděkujeme.
Umění odmítnout - říci „ne“ bez pocitu viny
Technika odmítání je podobná jako technika prosazování oprávněných požadavků. Jasně konstatujeme své „ne (děkuji), nechci“. Nevysvětlujeme důvody, neomlouváme, nechováme se nejistě a úzkostně. Říkáme-li „ne“, můžeme si vybrat mezi prostou asertivitou, tj. stojíme si na svém bez jakéhokoliv vysvětlování, nebo empatickou asertivitou. V té můžeme dát najevo, že chápeme partnera a otevřít se natolik, že sdělíme své pravé důvody, proč odmítáme jeho nabídku.
Umění požádat druhé o laskavost
U této techniky platí stejné základní zásady jako u prosazování oprávněného požadavku. Svoje přání definujeme jasně a srozumitelně. Člověk má umět poprosit, nemít pocit, že se uvazuje. Intonace musí odpovídat prosbě, ne rozkazu nebo výčitce. Je-li nám vyhověno, poděkujeme a dáme najevo radost. Pokud nám vyhověno není, bereme to sportovně, máme radost z toho, že jsme to alespoň zkusili. S variantou odmítnutí počítáme předem. Odmítnutí není důvod, proč se cítit uražený, naštvaný, otrávený a zklamaný.
Přijatelný kompromis
Cílem této techniky je dosažení kompromisu tak, že obě strany získají „své“ hodnoty. Zvláště v kontaktu s lidmi, kteří nám nejsou lhostejní je lépe se domluvit k oboustranné spokojenosti, než prosadit svou. Ve většině situací mají svou pravdu obě strany. Člověk by měl umět druhému také naslouchat, respektovat jeho oprávněné požadavky. Někdy náš protějšek vymyslí třetí a pro obě strany výhodnější verzi řešení problému.
Kritika - oprávněná, neoprávněná
Kritika je považována za nejúčinnější manipulátor. Manipulovat s druhými se dá nejsnáze vyvoláme-li v nich pocit viny. Kritiku prožíváme subjektivně často jako napadení. Zejména tehdy, když kritik nepoukazuje na naše omyly nebo chyby proto, že chce věci napravit, ale proto, že se sám cítí bídně.
Nejčastější spontánní reakce na kritiku je obrana agresí, tj. odpovídáme stejně razantní kritikou partnera. Druhou dosti častou variantou je, že se začneme různě vymlouvat. Důležité je umět rozpoznat, zda-li jde o kritiku oprávněnou či nikoliv.
Jak reagovat na oprávněnou kritiku
Asertivně jednající člověk s oprávněnou kritikou souhlasí, věc zbytečně nerozebírá a orientuje se na to, jak věc napravit. Umí uznat svou chybu a slušně se omluvit.
Jak reagovat na neoprávněnou kritiku – technika „otevřených dveří“
Na neoprávněnou kritiku je nejlépe reagovat technikou „otevřených dveří“.Název technika otevřených dveří je symbolickým vyjádřením situace, kdy se kritik rozběhne, aby silou vyrazil zamčené dveře. Když k nim přiběhne, proletí jimi, neboť jsou proti jeho očekávání otevřené. Prvním krokem je snaha oddělit ve sdělení kritika to, co je faktem a to, co je jeho subjektivním, často morálním hodnocením dané skutečnosti. Důsledně se držíme pravdivého popisu našeho chování. Zásadně se nebráníme ani útokem (agresivně), ani únikem (pasivně). Dotazujeme se a zjišťujeme, co je vlastně na našem chování špatného.
Dotazování na negativa
Jedná se vlastně o rozvinutí techniky otevřených dveří. Dotazováním na negativa se můžeme leccos o sobě dozvědět a najít pravý důvod partnerovy kritiky. Kritizovaný využije situace a pokusí se rozhovor, který hrozí destruktivní hádkou, zvrátit v konstruktivní povídání.Pokud nám na dotyčném záleží, pokoušíme se touto technikou dostat z něho negativní náboj a přimět ho k věcnému a konstruktivnímu dialogu.
Diskuze