Proč lžeme
Milosrdná lež, nevědomá lež – pro nepravdu máme spoustu různých označení a ruku na srdce, každý tuto metodu občas využívá. Lži nám pomáhají vypadat lépe, zachovat si svou image, zamezit hádce, zakrýt chybu či provinění, nerespektování různých zásad. Lhaní jako prostředek k záměrnému ublížení někomu jinému je ve skutečnosti v poměru s výše uvedenými důvody využíváno velmi málo. Naše schopnost být pravdomluvný je přitom závislá především na výchově. Pokud vyrůstáte v rodině, kde je lež a manipulace na denním pořádku, přijde vám jako něco normálního a budete lhát také. Potíž je v tom, že lidé, kteří často lžou, nedůvěřují jiným lidem - podvědomě ví, že sami nejsou důvěryhodní a stejně pak přistupují k jiným lidem.
Baron Prášil na scéně
Chorobní lháři nemusí zákonitě pocházet z rodiny, kde se lže běžně. Hlavním kritérium vzniku závislosti na lhaní je velmi nízké sebevědomí. V pozadí ale mohou být i různé negativní zážitky z dětství, komplexy i ucelenější poruchy osobnosti. Chorobnému lháři jde především o to vzbudit pozornost a získat respekt. Proto si vymýšlí bájné historky, kterými baví své okolí – na oplátku získává zájem, který je pro něj synonymem lásky. Má pocit, že kdyby šel se svou kůži na trh, kdyby se ukázal takový, jaký skutečně je, okolí by jej nepřijalo.
Jak odhalit chorobného lháře
Historky chorobných lhářů jsou plné fascinujících náhod, spletitých příběhů, neuvěřitelných událostí. Někdy nedávají logiku a mohou si také protiřečit – nevýhodou lží je, že si je musíte pamatovat, což v přemíře smyšlených historek není zcela možné. Nejjednodušším způsobem, jak lháře nachytat, je zeptat se jej na příhodu, kterou vyprávěl třeba před týdnem –s nejvyšší pravděpodobností se bude s předchozí verzí lišit. Příhody přitom nemusí být jen pozitivní, někteří jedinci se snaží přilákat pozornost za pomoci tvrzení, že jsou smrtelně nemocní, pečují o postiženou sestru a podobně.
Někteří profesionální lháři ale dokážou tak dobře kombinovat pravdu se lží, že jej velmi těžko odhalíte. Umí se naladit na stejnou emoční vlnu a říkají mnohdy přesně to, co chcete slyšet. Jsou to zkušení manipulátoři. Tyto lháře nachytáte velmi těžko. Prozradit je však může mimika či různá gesta. Vnímejte například delší prodlevy mezi otázkou a odpovědí, vyhýbání se očnímu kontaktu, "okecávání", časté dotýkání se nosu či uší, škrábání se, nutkává potřeba dělat něco s rukama (prohrabovat si vlasy, posunovat obroučky brýlí apod.).
Jak lháři pomoci
Chorobní lháři jsou většinou lidé, kteří si myslí, že je jejich život na zážitky chudý nebo se jim smyšlená představa, kterou si o sobě vytvořili, líbí mnohem více, než jaká je realita. Potlačují v sobě pocity méněcennosti právě přeháněním a lhaním. Aby svou chorobu překonali, musí si uvědomit, že jsou hodni lásky i takoví, jací skutečně jsou. Pomozte jim proto, aby se cítili dobře a byli oblíbení i bez zbytečného přehánění. Pokud to nepomůže, je už na místě pouze pomoc psychologa.
Diskuze