Tetování a jeho historie

Kde se vzalo slovo tetování?

Slovo pochází z tahitského tatau, které znamená kreslit nebo značit. Kořen slova ta odkazuje na slovesa naříznout a udeřit. Výraz tatoo poprvé použil doktor Berchon, překladatel na 2. výpravě Jamese Cooka na Tahiti roku 1772.

Tetování a jeho historie - zajímavosti

• Těžko bychom hledali kulturu, v níž tetování nehrálo důležitou roli.
• O tetování podávají svědectví např. Herodot, Marco Polo nebo James Cook. V Euroasii se tetování praktikuje už od neolitu.
• Ötzi, ledovcový muž, nalezený 19. září 1991 v 3 213 metrech nadmořské výšky v italsko-rakouských Alpách, zemřel kolem roku 3 500 př. n. l. Na jeho těle byly nalezeny stopy tetování v oblasti beder a na nohou.
• U Keltů byly oblíbeným tetovacím motivem spirály.
• Tetované mumie Skytů byly nalezeny roku 1947 na Altaji, v oblasti Pazyryk. Jejich těla jsou pokryta zvířecími motivy.
• Tetování je doloženo i ze starověkého Egypta. Dokazuje to mumie Ameute, thébské kněžky z XI. dynastie (2 134-2 040 př. n. l.).
• Tradice tetování existovala také u eskymáků v Americe a v Grónsku - za každou zabitou velrybu si na obličej vytetovali jednu tečku. Dnes tato tradice (stejně jako velryby) vymírá.
• V Japonsku bylo tetování vyhrazeno nižším třídám - zločincům a prostitutkám; členové zločinecké organizace jakuza se jím zdobí dodnes. Tetování jim pokrytá prakticky celé tělo - záda, hruď, ruce až po zápěstí a nohy po kotníky. Typickými motivy bývá drak, květ, horská krajina nebo vířící moře. Aplikace takového tetování bývá velice bolestivá a zabere stovky hodin.
• V Číně bylo tetování běžné u etnických minorit Drung a Dai. Ženy si jím zdobily obličeji. Dívky byly tetovány ve 12-13 letech na znamení dospělosti.
• Tetování je doloženo u Maorů na Novém Zélandu, Berberů v severní Africe a indiánů v Jižní Americe.

Rozšíření tetování v Evropě

Evropané objevili tetování při svých expanzích do jižního Pacifiku, které vedl kapitán James Cook roku 1770. Jako první ho začali praktikovat námořníci, jejichž poznávacím znamením bylo tetování ještě po 2. světové válce. Evropští námořníci si na záda dávali hojně vytetovat Krista na kříži, aby se dopředu ochránili před bičováním v případě trestu. Věděli, že žádný kapitán se neodváží bičovat Boží obraz.

Tetování se používalo k identifikaci zločinců

Před rozšířením fotografie v 19. století využívala policie tetování k identifikaci zločinců. Policejní spisy obsahovaly podrobné popisy tetování každého příslušníka podsvětí, na jejichž základě bylo možné ho bez problému a neomylně identifikovat. Západní kultura byla ovlivněna křesťanstvím a judaismem, které tetování odsuzovalo, což vysvětluje, že až do 70. let 20. století, kdy se tetování stalo módní záležitostí, se s ním setkáváme hlavně u lidí na okraji společnosti. V 70. letech zažívá tetování svou renesanci a jeho boom nastává o 20 let později, v 90. letech, a trvá dodnes.

Tetování a lidské zdraví - proč se lidé nechávají tetovat?

Důvody tetování jsou různé: identifikace se skupinou (např. piráti, bývalí vězni nebo legionáři), dekorativní funkce, náboženské a magické rituály.V přírodních kulturách ukazuje tetování také na společenský status nositele - čím více složitějších a různorodějších motivů, tím váženější osoba. Někdy bylo tetování nedobrovolné - příkladem jsou vězni v koncentračních táborech během 2. světové války, kterým bylo na zápěstí vytetováno identifikační číslo.

Tetovaní - módní trend 20.století?

Na konci 20. století mění tetování svůj smysl - prvotní už není příslušnost ke skupině, ale snaha ukázat svou originalitu, provokovat, zvýšit svou atraktivnost. Tetování se často pojí s důležitým momentem v životě. Často ho praktikují adolescenti, kteří ho vnímají jako jakýsi přechod k dospělosti. Tetování se využívá i v medicíně, např.v radioterapii, kde se jím na kůži označují zóny s nádory k ozáření.

Tetování a jeho techniky

Procedura tetování se lišila v různých kulturách. Někde byla spojena se skarifikací: prováděla se naříznutím kůže a třením rány barvivem, popelem nebo jiným materiálem. Jinde vpichovali barvivo do kůže zašpičatělými kostmi nebo rukovětí ze dřeva nebo bambusu, do níž se vsazovaly kosti nebo rybí zuby. Tatér poklepával na tento nástroj malým kladívkem. Barviva se získávala z přírodních zdrojů. Roku 1891 vynalezl Samuel O’Reilly první elektrický stroj na tetování.