Canisterapie

Základem je vybudování vztahu mezi člověkem a psem. Její účinky nenásilnou formou odstraňují nepříjemné psychické stavy. Její pomoci se využívá ke zlepšení psychiky při postižení, zapomínání, samotě, odloučení, pocitu zbytečnosti, strachu z okolí či obavy ze psů.

Úspěchy této metody jsou znatelné, lidé v přítomnosti zvířete ožívají, zapomínají na své problémy, zlepšuje se jejich psychický i fyzický stav. Při terapii je podstatná dobrá povaha psa a zodpovědní psovodi, kteří s nimi navštěvují specializovaná zařízení nebo jedince. Jedná se o velmi úspěšnou metodou při navazování kontaktu s citově deprimovanými dětmi, autisty, lidmi s poruchou komunikace, ve stáří. Canisterapie probíhá pod vedením canisterapeuta. Může být skupinová nebo individuální.

– rozvíjí motorickou činnost, podporuje fantazii, komunikativnost a sbližování se, udržení pozornosti, používá se při rehabilitačním cvičení.

– motivace k rehabilitaci, menší závislost na pomoci jiných, zvýšení sebejistoty.

– varování před překážkami, pocit bezpečí v davu, snížení strachu v neznámém prostředí.

– zvyšování nezávislosti, soběstačnosti.

– praktický pomocník při úniku plynu, kouře.

– přispívá k duševní rovnováze, poskytuje potřebnou lásku, lze dosáhnout zmírnění projevů.

– rehabilitační cvičení, uklidňující faktor, snížení počtu záchvatů, někteří psi rozeznají blížící se záchvat.

– zodpovědnost, pocit potřebnosti, denní rytmus, pocit bezpečí, smysl života, vyrovnání se s osamělostí, vyburcování z nostalgie, pasivity.

u psychologických a psychiatrických onemocnění

V těchto oblastech lze canisterapie úspěšně použít. Samozřejmě, že u jednotlivých oblastí je nutné přizpůsobení podle závažnosti onemocnění, věku klienta, prostředí a přístupnosti.
Psi nedokáží rozdělovat podle vzhledu, zdraví, nemoci, bohatství. Proto tato zvířata se zlatým srdcem pomáhají i pouhou přítomností. Umění potěšit spočívá v tom - být sám potěšen.