Kmín znali už ve starověku Kmín jako koření výrazné chuti a vůně používali už ve starověku. Důkazy o jeho hojném používání najdeme i ve středověku a antice, kde měl vedle své funkce přísady do jídel také funkci magickou, kdy sloužil k odhánění zlých duchů (víte, co je astrální cestování?) Dnes se kmín pěstuje hlavně v Holandsku, Německu a Polsku a v ostatních částech východní Evropy.
Kmín a části rostlin Jako koření se používají sušené rozpadlé plody, které mají výrazné aroma a chuť.
Kmín sklízíme v létě Kmín sklízíme v létě, kdy se zralé plody rozpadají do hnědých sušených kmínků prohnutého tvaru. Plody se po sběru ještě krátce dosuší.
Kmínu patří mezi kořením prvenství Kmín má v kuchyni nezastupitelnou roli. Jako přísada se používá jak do slaných, tak do sladkých jídel. Svou nezastupitelnou roli má v pečivu, kdy dodává svou přítomností jemnou, výraznou a nenahraditelnou chuť. Kmín se také používá při přípravě masitých jídel, do polévek, salátů, vařených brambor, do zeleniny.
Kmín má několik odrůd Podle místa původu rozlišujeme několik odrůd, které se nepatrně liší svou chutí a způsobem použití. V arabských zemích se používá do kořeněných jídel kmín černý a kmín římský celý, který je ostřejší a více hořký. U nás se pěstuje kmín kořenný – dvouletá rostlina, která může růst i planě.
Kmín působí proti zažívacím obtížím Kmín se používá v kuchyni celý, drcený i mletý. Kmín účinně bojuje při zažívacích obtížích (hodit se vám mohou některé informace z anatomie člověka), kdy jídla okořeněná kmínem zlepšují trávení, bojují proti plynatosti a zmírňují křeče. Kojícím ženám podporuje kmín tvorbu mateřského mléka a v neposlední řadě působí kmín i jako prostředek proti kašli.