Maminky jsou ta božská stvoření, které nás přivedly na svět. Jejich láska je obětavá, bezpodmínečná a oddaná. Nikdy zcela nepochopíte, proč jednaly, tak jak jednaly, dokud se také nestanete maminkou.
Často kvůli vám plakala, i když jste si toho mnohdy ani nevšimli.
Ať už plakala z radosti nebo jste ji něčím ublížili, je to prostě fakt. Plakala, když se dozvěděla, že je v jiném stavu. Plakala během těhotenství a určitě plakala i při samotném porodu. Nějaké ty slzičky uronila během vašeho dětství a dospívání - při prvním objetí, prvních krůčcích, když o vás měla strach (skoro pořád) nebo když s vámi sdílela radosti i strasti vašeho života.
Své potřeby a touhy odsouvá stranou.
Ráda by si pochutnala na tom posledním kousku jejího oblíbeného dezertu, ale když uviděla vaše očka a vaše nadšení, raději odolala a přenechala vám ho. Prostě by ho nedokázala sníst a určitě by si ho nedokázala vychutnat tak jako vy. To se týká i dalších věcí.
Pokud si chtěla po náročném dni v práci číst knížku nebo si s manželem chtěli vyjít na večeři či do kina, a vy jste byli smutní, že se nedívá, jak si hrajete, většinou zrušila plány, přisedla si k vám a hrála si s vámi. Když jste nechápali domácí úkol a šli jste se s ní poradit, určitě vás neodmítla a pomohla vám.
Když vás někdo ve škole zlobil či jste se v pozdějším věku pohádali s přítelem/přítelkyní, kdo vás ochotně a milerád vyslechl a poskytl cenné rady, které jste ne vždy ocenily a vzali si z nich ponaučení? No přece maminka.
Pokud máte to štěstí a vaši rodiče jsou nesmírně milující lidé, kterým vždy v první řadě záleželo jen a jen na vás a kdykoliv by se pro vás a vaše sny rozkrájeli, pak za ně buďte vděční. Dejte jim najevo, jak moc si jich vážíte. Snažte se jim po zbytek vašeho života oplatit jejich dobrotu a nekonečnou lásku, kterou vás zahrnovali. Mějte je rádi a uctívejte je, neboť vás nikdo na světě nebude nikdy milovat tak, jako oni.
