Poslední dubnová noc se jmenuje Filipojakubská. Pojmenovala ji tak křesťanská církev, protože byla nocí před svátkem dvou apoštolů (Filip, Jakub). Této noci se také říkalo “Valpružina” podle saské bohyně Valpurzy, která se věnovala pohanské magii.
Prý za to může vycházející úplněk. Čarodějnice se slétaly pouze tehdy, jestliže byla jasná noc. Před čarodějnicí se lidé chránili květem z kapradí, posvěcenou křídou či jinými věcmi, které nosili u sebe. Původní název této noci byl “noc čarodějnic”, kvůli lidem, kteří věřili, ž tuto noc létají čarodějnice přímo nad jejich hlavami. Podle lidí, kteří v existenci čarodějnic věřili, můžete čarodějnice vidět v noci na opuštěných místech či na křižovatkách.
Proč se vlastně zapalují ohně?
V minulosti bylo pálení čarodějnic spjato s honem na čarodějnice. Dnes už má tato tradice poněkud jiný význam. S touto tradicí vítáme nové jaro a uctíváme plodnost. Tradice se v jednotlivých regionech liší, ale jednu tradici máme všichni stejnou. Po celé zemi se zapalují ohně. Na některých místech (hlavně veřejných) se nesmí pálit oheň, ale v tuto noc je to povoleno. Zjistěte si ale, jestli ve vyhlášce vašeho města není zmíněno, že k tomu budete potřebovat povolení a že budete muset oheň nahlásit hasičskému sboru. Myslete na bezpečnost svou i ostatních. Předejdete tak i nemalé pokutě.
Pokud zapálíte oheň, tak se tímto způsobem chráníte před čarodějnicemi a dalšími zlými duchy. Lidé se spolu sejdou někdy u májky, jenž je symbolem vítání jara. Jiní se schází pouze v rodinném kruhu na svých zahradách a zpestřují si tuto tradici opékáním buřtů. Někde můžete narazit i na lampionový průvod, jenž je určen převážně dětem. Průvod je obvykle zakončen upálením makety čarodějnice na hranici.
