Krásychtivé Egypťanky Už před 5000 lety znaly starověké Egypťanky oční stíny. Používaly hustou pastu z malachitu, soli obsahující měď. Nelíčily se jen pro okrasu. Vrstva barvy na víčkách chránila zrak i před slunečními paprsky. Sama královna Kleopatra hojně používala modré oční stíny z mletého lazuritu. Obočí a řasy si černila mletým sulfidem olovnatým smíseným s ovčím tukem. Jako rtěnka jí sloužil červený okr. Henou si Egypťanky barvily ruce, spolu s dalšími přísady si jí potíraly nehty a Egypťané si henou barvili vlasy a vousy.
Olovnatá líčidla v Řecku
V Řecku se považovaly za přitažlivější bledé tváře, proto ženy užívaly pudrový krém obsahující kromě tuku, oleje a bílku také olovnatou bělobu. Její dlouhodobé používání působilo toxicky. Olovo pronikající kůží vedlo k nechutenství, dráždilo žaludek, vyvolávalo závratě, bolesti hlavy, někdy i ochrnutí končetin, ztrátu zraku nebo smrt. Přípravky z olova se líčil i císař Nero, avšak ten používal i pleťové masky z těsta a oslího mléka, které měly účinky olova neutralizovat.
Od krásy ke slepotě
V pozdním středověku přivezli křižáci olovnatou bělobu do Evropy, kde se líčidlo i přes své škodlivé účinky používalo až do poloviny 18. století. Evropské ženy dlouho předtím vylepšovaly svůj vzhled jiným jedem - šťávou z jedovatého rulíku zlomocného. Kapaly si ji do očí. Štáva, které se říkalo beladona, rozšiřovala zornice a dávala očím lesk. Ve velké dávce však mohla vést i k oslepnutí.
Rtěnka ze sušených červů Evropanky používaly rtěnku, která se vyráběla mimo jiné ze vysušených samiček červce. Tento hmyz pochází z Karibiku a Mexika. Jako běžná příměs do rtěnek a jako přípravek k odstranění pih se v 17. století používal chlorid rtuťnatý. Této látky stačí jeden gram, aby mohla způsobit smrt. Pokud je absorbován kůží, zabíjí tkáně a nakonec ničí nervový systém.