Sumo je staré více jak tisíc let. Národním sportem Japonska se stalo za vlády dynastie Edo v roce 1600 – 1868. V dnešní době je sumo oblíbené jak v klubech na střeních školách, tak i v amatérských sdruženích, ale nejvýznamněji je provozováno jako profesionální a divácky atraktivní sport.
Sumo – předehraPrvní čtyři minuty provádějí bojovníci důležitý rituál. Dupou, nafukují se, mračí a hází sůl, čímž mají zahnat zlé duchy a předvést svou sílu.
Sumo je bojový sport, jehož cílem je vytlačit soupeře z kruhu nebo ho strkáním či tlačením donutit, aby se dotkl povrchu zápasiště kteroukoliv částí těla, kromě plosky nohy. Nejdůležitější v sumu je však důstojnost a slušné chování v zápasišti a sportovní duch.
Zápasiště neboli dohyo je vytvořeno z vyvýšeného, tvrdého materiálu ve tvaru kruhu.
Sumo vyžaduje velmi pozorné rozhodčí. Říká se jim gyoji a jsou oblečeni do kostýmů šlechtice ze 14. století. Dalšími důležitými osobami, které zápas posuzují jsou soudci neboli shimpani. Ti sedí kolem zápasiště na zemi.
Sumo – bojové technikySeznam všech technik, kterých je 70, vytvořil řídící orgán profesionálního sumo. Techniky se skládají z nejrůznějších sražení, podražení nohou, úderů, zdvihů, stisků a strků.
Břišní pás nazývaný mawashi, je pro sumo typický. Zápasníci ho mají ovinutý okolo slabin a omotaný kolem pasu a na zádech zauzlovaný.
Se sumo začínají zápasníci kolem svých patnácti let a svou kariéru končí ve třiceti. Špičkový zápasníci v průměru měří 185 cm a váží asi 148 kg. Podle výkonů se pak zápasníci sumo dělí na jokozuna („nejslabší“), ózeki, sekiwake, komusubi a maegašira.
