Záhada zvaná sny

U každého člověka se pravidelně každou noc 4x až 6x vystřídá NREM (non rapid eyes movement) a REM (rapid eyes movement) fáze spánku. Při druhé z nich se oční bulvy začnou rychle pohybovat a zdají se nám sny. U novorozence tvoří REM fáze 50 až 60 % spánku, u čtyřletého dítěte 20 až 25 %, u dospělého 15 až 20 %. Sny většinou trvají 10 až 20 minut a častěji si je pamatují ženy: 42 % žen je schopno po probuzení převyprávět svůj sen, z mužů to zvládne jen 25 %. Většina snů jsou k naší smůle nepříjemné, smutné nebo strašidelné, objevují se až v 65 % případů. Ty veselejší a příjemnější zabírají jen 20 % z našeho snění.

Americký psycholog Bill Domhoff tvrdí, že ze 75 až 100 záznamů snů konkrétního člověka dokáže sestavit jeho psychologický profil, aniž by ho kdy viděl.

Sny jedné konkrétní osoby se můžou nápadně shodovat. Psycholog Calvin Hall padesát let analyzoval sny jisté ženy a zjistil, že v každém šestém něco ztratila (nejčastěji peněženku), v každém desátém se potkala se svou matkou a v každém šestnáctém jí ujel vlak nebo autobus.

Malé děti dokážou snít jen v jednoduchých obrazech. Je to z toho důvodu, že ke snění je potřeba určité inteligence a schopnosti fabulace.

Globální databáze shromáždily desítky tisíc snů lidí ze všech koutů planety a zjistily, že obrazy, které se nám ve spánku míhají hlavou, se nápadně podobají. Míra agrese a zastoupení zvířat jsou sice vyšší u příslušníků domorodých kmenů, drobné rozdíly jsou i mezi ženskými a mužskými sny, ale podoba je stále více než nápadná.

Nejčastěji se opakujícím snovým motivem je útěk před různými pronásledovateli – obvykle zvířaty nebo nebezpečnými muži. Následuje úzkost při selhání u nějaké zkoušky, stud nad tím, že se na veřejnosti ocitneme nazí a pád do neznáma.

Vědci vyzkoušeli pokus, kdy budili lidi pokaždé, když začali upadat do REM fáze. Ti po čase začali být podráždění, úzkostní, vyskytly se u nich poruchy pozornosti. Zajímavé je, že když vědci budili osoby v NREM fázi, k podobným změnám nálad nedocházelo. Z toho vědci usuzují, že dlouhodobá snová deprivace může vést k poruchám osobnosti.

Zatímco Sigmund Freud viděl sny jako cestu do našeho nevědomí, jiné psychiatry tento názor spíše popuzoval. V exaktním výzkumu zašel nejdál profesor Allan Hobson, který sny prohlásil za ohňostroj neuronových spojení vycházejících z mozkového kmene. Podle něj jsou sny generovány prakticky nahodile a žádná zašifrovaná poselství proto nemáme čekat. Další psychiatři ale přišli s novými výklady, takže přikládat snům význam přestalo být vědeckým faux pas. Sny prostě vycházejí z vnějších podnětů (chladu, tepla, zvuků), vzpomínek a představ. Paul McCartney prý poprvé uslyšel melodii své nejslavnější písně Yesterday ve snu. Takže nevěste hlavu. I na vás se může usmát štěstí a svůj životní nápad vám vaše nevědomí (mozkové neutrony) naservírují třeba právě dnešní noc.