Koně a současnost - hipoterapie
Nádherná zvířata jako jsou koně patří mezi ušlechtilá zvířata. Provázejí lidstvo od pradávna. Díky dlouhé historii společné cesty člověka a koně si lidé k těmto zvířatům vytvořili silný vztah. Kůň doprovázel vládce v bitvách o nové území, s jejich pomocí lidé obdělávali své pole a pomáhal tak člověku přežít. Dnes, kdy se lidé navzájem mezi sebou odcizují a postupně ztrácejí i pouto k přírodě, se stále více ukazuje, že zvířata dokáží tento stres neuvěřitelně lehce odstranit.
Léčbě koněm - hipoterapie
Hipoterapie patří formám psychoterapie, při nichž je uplatňováno pozitivní působení zvířat na člověka. Ve světě se používá k léčení zdravotních potíží, jako jsou různá tělesná nebo mentální postižení, apatie, atd. Významných výsledků však těmito léčebnými prostředky nemusí být dosahováno pouze u lidí nemocných, ale také u těch, kteří jsou celkem zdraví, ale trpí nedostatkem obyčejného lidského porozumění, přátelského fyzického kontaktu, pocity zklamání a vnitřní osamělosti. Negativní pocity mohou v našem životě ovlivňovat jednání a vztahy k blízkým osobám, společně s netrpělivostí až agresivitou. Významnou pomoc poskytuje hipoterapie starším lidem. Používají se pro léčbu tělesně i mentálně postižených.
Prospěšnost jízdy na koni
Jízda na koni opravdu prospívá celému pohybovému aparátu. Zajímavé výsledky jsou dosahovány rovněž při léčbě psychiky dětí. Jedná se především o děti, kdy jejich rodiče nemají na ně dostatek času, anebo jim nedokáží projevit potřebnou lásku. Koně jsou schopni rozpoznat rozdíl mezi malým dítětem a dospělým a dokáží mu přizpůsobit své chování. Děti se snadno naučí těmto zvířatům porozumět a najít míru svého chování k nim. Kůň se pro ně stává prostředkem odreagování od vnitřního napětí a pomáhá zvýšit pozornost a aktivitu. Kůň se velmi často stane jejich věrným přítelem. Hipoterapie využívá pozitivního působení koní. Kůň je krásné a silné zvíře převyšující svým vzrůstem člověka. Zpočátku k němu každý člověk přistupuje s určitým respektem, jestliže se to, ale člověku podaří překonat ,vzbudí to zasloužený pocit hrdosti a společně to posílí jeho sebedůvěru ve vlastní síly a schopnosti. Kůň má rád kontakt s člověkem. Raduje se z jeho příchodu. Umí ocenit každý projev jeho pozornosti. Má rád pohlazení, popleskání po krku a po plecích. Za jízdy člověku propůjčuje část svého tělesného tepla a příjemný pocit přímého kontaktu. Kůň vám dokáže trpělivě naslouchat.
Koně a historie
EOHIPPUS
měl velikost lišky, na končetinách měl 5 prstů, žil převážně v lesním a bažinatém prostoru.
OROHIPPUS
jeho tělo bylo už štíhlejší, na předních končetinách měl 4 a na zadních 3 prsty. Odhaduje se, že vážil průměrně 5, 5 kg a v kohoutku byl vysoký 36 cm. Oči ani zuby ještě nepřipomínaly dnešního koně.
MESOHIPPUS
byl větší, měl delší nohy a chrup vhodný ke žvýkání rozmanitější, ale stále ještě měkké potravy. Na všech končetinách měl po 3 prstech.
PLIOHIPPUS
stál na jediném kopytě, žil asi před pěti milióny lety.
HIPPARION
výška 120 – 140 cm, změna chrupu, tvaru lebky a prodlužování končetin.
EQUUS
uzavírá vývojovou řadu. Žil v Americe asi před třemi nebo dvěma milióny let, tedy dříve než člověk. Na počátku lidských dějin žily dva typy divokých koní. Ty se přizpůsobily měnícímu se životnímu prostředí a staly se základem všech plemen domácího koně.
KERTAK
dodnes žije ve stepích Dálného Východu Střední Asie a v zoologických zahradách. Jeho kohoutková výška je 130 – 140 cm, má mohutnou hlavu, stojatou hřívu a krátké silné končetiny.
TARPAN
žil v oblasti Kaspického a Černého moře. V 80. letech 19. století byl vyhuben. Jeho kohoutková výška byla 135 – 145 cm, byl ušlechtilejší a štíhlejší.
Koně a Perská říše (6. století př. n. l.) nisejští koně
vyrůstali na chladných podmíkách s bohatými pastvinami na úpatí hor severozápadního Íránu, kolem Hamadánu. Byli velmi silní. Peršané, kteří jezdili v měkkém sedle bez třmenů, je ovládali silnou uzdou.Sloužili k loveckým zábavám, dostihům (např. trati dlouhé 11 km).
Koně a Antické Řecko (8. – 7. st. př. n. l.)
z této doby se dochovali vyřezávané vozíčky, které v hornatém Řecku později ztratily smysl.Začali se tvořit jezdecké oddíly. Vozatajské závody se staly národním sportem.1. závod se jel s čtyřspřežím na 25. olympiádě v r. 680 př. n. l. První dostihy se konaly v roce 648 př. n. l. Řecké podnebí chovu koní nevyhovovalo, tak se koně dováželi.
Koně a Římské impérium
zvláštní typy koňů:
- lovecký
- dostihový
- válečný
- těžký tažný
- lehčí cestovní kůň
Římané nepoužívali třmeny. Vozatajské závody se staly národním sportem. Koně se používali jako cirkusové atrakce, v soubojích gladiátorů a na rodea. Hlavní středisko pro chov koní do armády se stala Iberie (dnešní Španělsko) . V roce 54 př. n. l. začíná mít velký význam jezdectví a to díky armádě. Číňané vymysleli dvoukolový vozík tažený jedním koněm zapřaženým mezi dvěma ojkami.
Diskuze