Samotná smrt není pro nikoho příjemné téma, raději o ní nechceme vůbec slyšet. Předstíráme, že neexistuje, a nalháváme si, že se nás to netýká. Každý člověk se s tím vyrovnává po svém. Vše, co prožíváme, je přirozené a normální. Někdo nemůže přestat plakat a jiný nedává své emoce příliš najevo. Ale to neznamená, že trpí méně.
Během truchlení nepociťujeme jen pouhý smutek, ale snažíme se akceptovat ztrátu, prožíváme zármutek a soustředíme se na vzpomínky, které se vážou na milovanou osobu. Necháváme se unášet bolestivými pocity a až budeme připraveni, pokusíme se odpoutat od našich citů k člověku, jenž už není mezi námi. Existují 3 základní fáze, kterými si musí projít všichni pozůstalí.
Zmatenost
V první fázi pozůstalí nechápou, co se vlastně stalo. Fakt, že je milovaná osoba již navždy opustila, striktně popírají. Jejich nálada se často mění. Mohou být v klidu, ale z ničeho nic se začnou chovat zmateně a nesmyslně. Běžné denní činnosti nejsou schopni zvládnout. Jsou pro ně příliš namáhavé. Mohou se cítit tak zmateně, že se domnívají, že milovaná osoba pořád někde žije a že se k nim jednoho dne opět vrátí.
Emoce
V této fázi již pozůstalí připustili smrt milované osoby, ale pořád ji ještě nechtějí přijmout. Za vším hledají odpověď na otázku, proč se to stalo. U pozůstalých se střídá lítost, nenávist, pocity viny, závist, zoufalství a osamělost. Nejhorší způsob, jak se s tím vyrovnat, je izolovat se od ostatních. Vždyť rodina a přátele jim pomohou nejen svou přítomností, ale pozůstalí s nimi mohou také sdílet svůj žal. Toto stadium většinou trvá rok, v některých případech i déle.
Smíření
V poslední fázi jsou již pozůstalí schopni přijmout skutečnost, že je milovaná osoba navždy opustila. Tento stav nelze u pozůstalých vynutit, musí se takto rozhodnout sami. Zda se s tím tento člověk opravdu smířil, poznáme tak, že již o ztrátě milované osoby dokáže mluvit, aniž by u toho plakal či prožíval bolest.
Diskuze