Abychom vám mohli poskytovat služby sociálních sítí, používáme na tomto webu soubory cookie. Soubory cookie slouží k osobnímu přizpůsobení obsahu, poskytování reklam na míru. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.

Velikonoce, dekorace, pomlázka a malované vejce

Velikonoční pomlázky, koledy, kalendář, zajíček, svíce, dárky, jidáše, pučálka, řechtačky, ozdoby a krásné svátky. Co znamenají Velikonoce?

Čtyři žlutá kuřátka s kropenatým vejcem

Pohanské Velikonoce

Pro většinu Čechů zůstávají Velikonoce původními pohanskými svátky jara a plodnosti, které slavili už staří Slované a Germáni. Jsou oslavou jarní rovnodennosti (slunovratu), zániku zimy a vítáním jara, kdy se země probouzí k životu a pole čekají na své zúrodnění. Jako připomínka návratu stěhovavých ptáků z jihu se dříve pekly takzvaní ptáčci – uzlíky.

Židovské Velikonoce (Pesach)

Jako významné a již nábožensky organizované svátky se Velikonoce objevily poprvé u Židů. Byly to svátky přesnic (pascha; hebrejsky pesach = přejití, ušetření) slavené na památku vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví. Připomínalo se jimi Hospodinovo milosrdenství, když při hubení prvorozenců v Egyptě přešel domy Židů, které byly označeny krví beránka. Svátky se slavily vždy čtrnáctého dne měsíce nisanu.

Křesťanské velikonoce

Pro pravidelně praktikující křesťany jsou Velikonoce slavností vzkříšení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve a patří k nejstarším svátkům vůbec. Na počátku našeho století byl o Velkém pátku ukřižován Ježíš Kristus, Spasitel lidstva, a v noci ze soboty na neděli pak vstal z mrtvých. Tato noc se proto nazývá Velkou nocí. A protože křesťané věří v posmrtný život, zvěstuje se v tuto dobu, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí.

Odkud je název Velikonoce?

Název Velikonoce je odvozen od Velké noci, kdy ukřižovaný Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Avšak žádný ze zachovaných historických pramenů neudává přesné datum. Tradice klade neděli po "Velké noci" na první jarní úplněk, kdy slaví svůj velký svátek Pesach i Židé.

Velikonoční pomlázka

Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmiňuje se o ní už pražský kazatel Konrád Waldhauser, žijící ve 14. století. O velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci a ospalci i lenivci se časně z rána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali. A co si každý z nás představí pod pojmem pomlázka? Tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je však také nazýván například výsledek z koledování. Plést pomlázku měl umět každý muž. Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků (3, 4, 6, 8, 9, 10, 12) se vplétala červená stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse (pro všechny případy...), se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní. O Velikonočním pondělí vstávali děti, chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře. Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě. Dříve se šlehalo pomlázkou i další den, o takzvaném "odplatném úterý", kdy děvčata oplácela hochům. Někde se místo pomlázky ujímala úkolu pomladění studená voda. Tomuto zvyku se říkalo „oblévačaka“. Říkávalo se, že „prašivý bude ten, kdo nebyl politý vodou“. Názvy a podoby pomlázek: binovačka a vinovačka (z prutů vinné révy); dynovačka (z Chodska); hodovačka, houdovačka (odvozené od hodu - velkého svátku spojeného s hostinou); koleda (z jihomoravského Vranovska); karabáč, korbáč (z Moravy - slovo pochází z tureckého kyrbáč - tj. bič, důtky); kyčka, kyčkování, kyčkovanka (z Opavska); mrskačka, mrskanda, mrskot, mrskut, mrskút (z jižní a střední Moravy); pamihod, pomihod, pomrhod (ze středních Čech - zkratka středověkého popěvku Pomni hody do provody); sekačka (ze Žďárska); šlahačka, šlehačka, šlahání, vyplácání (z jihovýchodní Moravy); šmekúrst, šmekustr, šmerkous, šmerkust, šmigrust, šmirgust, šmykustr (ze severní Moravy a východních Čech); tatar, tatarec (ze střední Moravy); březové metličky, čugár, dingus, kančúch, metla, mrzkouz, roučačka, švihačka, šihačka, šihota, žíla, žila,..

Velikonoční vajíčka

Pravděpodobně jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti Egypťané. Vejce se pak odpradávna zdobila nejen u Slovanů, ale i u Litevců, Němců, Švédů, na Kavkaze, v Asii i u jiných národů. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka odměnou za šlehání a za odříkání hezké koledy. Vajíčka musela být plná a barevná. Časem se začala zdobit i prázdná vyfouknutá vejce (tzv. pouchy nebo vejdumky), která sloužila především jako dekorace. Tradice malování kraslic se v našich krajích rozvinula jako nikde jinde na světě. Nyní je zvykem koledníkům dávat i dárky a starším hlavně alkohol.

Legenda o malování vajec

Při svém putování po světě jednou přišel Ježíš se svatým Petrem do statku, kde poprosili hospodyni o kousek chleba. Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla zde vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.

Barvení vajec

Za typické barvy pro Velikonoce se považují červená, žlutá, zelená, červenohnědá, hnědá a černá, protože se daly získat z přírodních zdrojů. Koncem 19. století tyto zdroje nahradila chemie. Červená barva ochraňovala podle pověr před démony a zároveň symbolizovala lásku a život. A právě červeně obarvená vejce se původně označovala za kraslice.

Přírodní barvy na barvení velikonočních vajec

  • žlutá: odvar z cibulových slupek (ale jen krátce)šafrán
  • červená: odvar ze slupek červené cibule a octa; červené zelí nebo šťáva z červené řepy; šťáva z borůvek nebo bezinek
  • světle zelená: lipový květ; kmín; šafrán
  • tmavě zelená: mladé žito; voda ze špenátu; odvar z olšové kůry
  • fialová: lipový květ; kmín; šafrán
  • hnědá: odvar z dubové nebo olšové kůry; odvar z cibulových slupek (déle); čaj
  • černá: roztok sazí, na jehož dně je několik rezavých hřebíků; odvar z olšové kůry

Potřeme-li hotová (obarvená a nazdobená) vajíčka špekem, jsou krásně lesklá.

Symbol vejce

Vejce je symbolem nového života (už od pohanských dob); plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení (protože obsahuje zárodek života); životní síly, narození, nesmrtelnosti, slunce, návratu jara; bezpečí (díky skořápce) a zárodečného chaosu, ze kterého vznikl svět. Vejce se také přirovnává k hrobu, který skrývá život (symbolické spojení s Ježíšovým zmrtvýchvstáním).

Velikonoční beránek

Symbol beránka byl velmi rozšířený už za doby pohanů, a to především v celém Středomoří, ovládaném po tisíciletí pastevci. U židů pak byly ovce symbolem Izraelity jako člena „Božího stáda“, o něž se stará jejich pastýř – židovský Bůh. Židé také beránka zabíjeli na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví. V křesťanství beránek symbolizuje památku Krista, „Beránka Božího“, který byl právě jako nevinný, čistý a poslušný beránek obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti. Beránek jako obřadní pokrm je znám už od středověku. Nevíme však, zda se jedlo přímo beránčí maso, které si jen málokdo mohl dovolit, nebo jen pečivo v podobě beránka.

Velikonoční zajíček

Symbol velikonočního zajíčka náš národ převzal z Německa – a děti si ho velice oblíbily, neboť právě jim o Velikonocích přináší vajíčka, a to hlavně čokoládová. Ale proč právě zajíček? Tajné roznášení vajíček mu bylo přisuzováno snad proto, že na jaře býval vídán u lidských obydlí, kde vyhledával potravu. Lidé také dříve do chleba upečeného ve tvaru zajíce pokládali vajíčko, z čehož si časem nejspíše vydedukovali, že vajíčka nosí – a ne-li rovnou snáší – právě zajíc. Dalším starým zvykem bylo honit "velikonočního zajíce", což znamenalo hledat ukrytá vajíčka na poli. Avšak vajíčka všude nenosil jen zajíček o Velikonočním pondělí. Například ráno o Zeleném čtvrtku hledaly olomoucké děti na zahradě vajíčka od "Pámbíčkových slepiček" a zápodečeské děti týž den nacházely po zahradě červená vajíčka od kohouta, který je snášel jen jednou za rok. Ve středních Čechách nadělovala liška. Na Slezsku při první obchůzce polí o Velikonočním pondělí děti hledaly v brázdách sladké dobroty, jež jim tam naděloval skřivánek – škovránek. Ve skutečnosti je tam tajně ze zástěry vkládala maminka.

Co symbolizuje Velikonoční zajíček

  • V mytologii řecké, egyptské i čínské je symbolem štěstí, plynoucího času a krátkosti života.
  • V Bibli je symbolem chudých, skromných a pokorných, ale také symbolem smyslnosti. A přestože je maličký, je považován za velmi moudrého, „moudřejšího nad mudrce“.
  • V Byzanci byl symbolem Krista.
  • V lidovém pojetí je považován za atribut zmrtvýchvstání, neboť zajíc prý nespí – to se zdá z toho důvodu, že nemá oční víčka.
  • Zajíček je také symbolem koloběhu života

Velikonoční dárečky

Lidé se obdarovávají i o Velikonocích – to aby je prý "nepokakal beránek". Toto obdarovávání mělo být výrazem radosti nad Ježíšovým vzkříšením. Měly se odpouštět dluhy a neměla se vyžadovat otrocká práce. Posílala se také různá přání spolu s různými dárky (například pomlázky z proutí nebo jídla – mazance, beránci, vajíčka, jidášky s medem...).

Velikonoční oheň a svíce

Světlo, tedy i světlo zapálené svíce, je všeobecně chápáno jako symbol života. Bílá barva svíce symbolizuje čistotu, naději a nový život. Velikonoční svíce pak znamená vítězství nad zimou (jako jarní slunce), ale pro křesťany je spíše symbolem světla spojeného s Ježíšovým zmrtvýchvstáním, kdy Ježíš Kristus zvítězil nad smrtí. Stalo se tomu tak o Velké noci (z Bílé soboty na Boží hod velikonoční), a proto se v tu dobu v tmavém kostele za třikrát opakovaného zpěvu "Světlo Kristovo" zapalují svíce od posvěceného velikonočního ohně, čímž se celý kostel prozáří světlem. Zapálí se také křestní svíce a slaví se slavnost Vzkříšení. Svíce se zapalují také při pohřbech a křesťané se za mrtvého modlí, aby také on "vstal" k novému životu – s Bohem.

Kříž - symbol kříže

Symbol kříže je mnohem starší než křesťanství. Znali ho už staří Egypťané, Číňané či Kréťané. Stal se symbolem věčnosti a především symbolem propojení božského (svislé rameno) a pozemského světa (vodorovné rameno). Zárověň je nejdůležitějším symbolem křesťanství, neboť Kristus byl odsouzen ke smrti ukřižováním na kříži (tento trest patřil k nejkrutějším a byl určen pro nejtěžší zločince zasloužilé pohrdání). Existuje několik druhů křížů: antoninský (ve tvaru písmene T), kříž sv. Ondřeje (ve tvaru písmene X), řecký kříž (rovnoramenný) a latinský (delší svislé rameno) – to je klasický křesťanský kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus.

Jidáše

Název jidáše označuje pečivo z kynutého těsta stáčené do různých motaných tvarů. Nejčastěji se s tímto pečivem však setkáme ve tvaru válečku, který symbolizuje provaz, na kterém se oběsil zrádce Jidáš. Toto pečivo se totiž peče na Zelený čtvrtek jako připomínka na apoštola Jidáše, který Krista před jeho popravou zradil.

Pučálka

Celé velikonoční období provázel naklíčený hrách zvaný "pučálka". Jeho příprava byla taková: v široké nádobě se hrách zalil na dva prsty vlažnou vodou a nechal se stát dva dny na teplém místě, až napučel. Potom se slila přebytečná voda – jen tak, aby byly hrášky částečně ponořeny. Po třech dnech mu začínaly rašit klíčky. Takto připravená pučálka se pak nejčastěji zprudka opékala na rozehřátém másle v pánvi. Jídala se hlavně solená a pepřená, ale také na sladko s rozinkami – to když byl v postním velikonočním období očekáván k námluvám ženich.

Kočičky

Ježíše přijíždějícího do Jeruzaléma lidé vítali palmovými ratolestmi. Coby „posly jara“ je u nás nahradily svěcené kočičky, což jsou pučící pruty z jív. Světí se v kostelech o Květné neděli a spalují následující rok o Popeleční středě.

Vysévání obilí

Vysévání obilí znamená počátek zemědělských prací. Lidé si obilí vysévají i doma, do misek a talířů, aby rostoucí zelená travička přivedla přicházející jaro i do jejich domovů a společně s dalšími jarními květinkami a ozdobami navodila tu pravou jarní atmosféru. Zelená je barvou jara, a tak spolu s dalšími hřejivými a jasavými odstíny žluté, oranžové, a jasně modré příjemně oživí po zimě ještě prochladlé byty.

Velikonoční kaktus

Snad každý zná vánoční kaktus, kvetoucí právě o svátcích vánočních. Avšak slyšeli jste už i jeho „bratranci“? O kaktusu velikonočním? Ten má narozdíl od vánočního červené nebo oranžovočervené pravidelné květy a jeho zelené články listů jsou obroubené nápadným červeným lemem. Pochází z Brazílie, ze státu Santa Catarina. Roste na stinnějších místech, v pralesích – často i v korunách stromů.

Řehtačky

Jelikož od Zeleného čtvrtku po Bílou sobotu zvony mlčely („odlétaly do Říma“), ke svolání k bohoslužbám lidem musely posloužit jiné nástroje: různé řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky a všechno jiné, co vydávalo rámus.

Na Velikonoce se křesťané připravují čtyřicetidenní postní dobou, která začíná Popeleční středou po masopustním úterý a končí šestou postní nedělí – Květnou. Původně to byla doba, kdy lidé toužící přijmout křest (katechumeni) zintezivnili svoji přípravu. Ostatní Křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svojí víru oživili. Nově pokřtění si oblékali bílá roucha, jelikož bílá symbolizovala nový život. Proto se ve velikonočním období má nosit bílá barva, která zárověň symbolizuje světlo. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní až do neděle svátků "Seslání Ducha svatého".

Velikonoční kalendář

  • Masopustní neděle (49 dní před Božím hodem velikonočním)
  • Masopustní úterý (47 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 1. den půstu: Popeleční středa (46 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 2. den půstu: Pytlový čtvrtek (45 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 5. den půstu: 1. neděle postní - Černá "Invocavit" (42 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 12. den půstu: 2. neděle postní - Pražná "Reminiscere" (35 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 19. den půstu: 3. neděle postní - Kýchavá "Oculi" (28 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 26. den půstu: 4. neděle postní - Družebná "Laetare" (21 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 33. den půstu: 5. neděle postní - Smrtonosná "Indica" (14 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 40. den půstu: 6. neděle postní - Květná "Palmarum" (7 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 1. den Velikonočního týdne: Modré pondělí (někde Žluté; 6 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 2. den Velikonočního týdne: Šedivé úterý (5 dní před Božím hodem velikonočním)
  • 3. den Velikonočního týdne: Sazometná středa (Škaredá, Černá, Smetná; 4 dny před Božím hodem velikonočním)
  • 4. den Velikonočního týdne: Zelený čtvrtek (3 dny před Božím hodem velikonočním)
  • 5. den Velikonočního týdne: Velký pátek (2 dny před Božím hodem velikonočním)
  • 6. den Velikonočního týdne: Bílá sobota (1 den před Božím hodem velikonočním) Velikonoční noc (Velká; z Bílé soboty na Boží hod velikonoční)
  • 7. den Velikonočního týdne: Boží hod velikonoční
  • Velikonoční pondělí (Červené; 1 den po Božím hodu velikonočním)
  • Bílá neděle (7 dní po Božím hodu velikonočním)
  • Na nebe vstoupení Páně (39 dní po Božím hodu velikonočním)
  • Svátky svatodušní (49 dní po Božím hodu velikonočním)
  • Nejsvětější trojice (56 dní po Božím hodu velikonočním)
  • Božího těla (60 dní po Božím hodu velikonočním)

Velikonoční koledy

O Velikonočním pondělí

Panimámo zlatičká,

darujte nám vajíčka,

nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička

do horního rybníčka

a z rybníčka do louže

kdo jí odtud pomůže?

Já jsem malý koledníček,

tetičko, přišel jsem

si pro červený vajíčko.

Pro vajíčko červený,

pro koláček bílý,

jsem-li já vám, tetičko, koledníček milý?

Slepička běhá po dvoře,

vajíčko se kotálí v komoře,

slepička kdák!

Vajíčko křáp!

Máte mi ho panímámo dát.

(z Berounska)

Pani kmotra, slyšte chásku, přicházíme na pomlázku,

opentlené žilky máme, kdo nám nedá uhlídáme!

Pani kmotra, nemeškejte a barevná vajíčka dejte.

(z Moravy)

Hody, hody doprovody,

já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody,

nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka,

a já řekl: ne, ne, ne.

Tam za vodou za lesíčkem,

mám já strýčka králíčka,

tomu nosím každým rokem

malovaná vajíčka.

Vstávej ráno Mariáno,

dávej vajec každé ráno,

jestli nedáš kupu vajec,

vyženu tě zpátky na pec,

a z pece do komínka,

budeš černá jak ta sviňka.

Paní jde z louky,

nese misku mouky,

bude jí maličko,

jistě přidá vajíčko.

Hody Hody doprovody dejte vejce,

kýbl vody na tebe a na mámu

vylejem to v tu ránu.

Koleda, koleda proutek z vrby,

mlsný jazýček mě svrbí.

Koleda, koleda holoubek,

dejte mi něco na zoubek.

Ben , ben, ben,

blechy ven a vajíčka

do košíčka sem.

Bum , bum, bum,

dejte vejce nebo rum!

Já jsem malej koledníček,

já k Vám jdu,

dáte-li mě pár vajíček, rád vezmu.

Nemáte-li červený,

dejte bílý, však Vám za ně slepička snese jiný.

Na peci v koutku,

na zeleným proutku,

než se proutek otočí,

ať se korbel natočí.

Hody, hody doprovody,

dejte vejce červený!

Nedáte-li červený,

dejte aspoň bílý,

slepička Vám nanese jiný

za kamny v koutku,

na vrbovým proutku.

Proutek vohnoutek,

sedí na něm zlatej kohoutek.

Proutek se ohýbá,

kohoutek kokrhá:

chyťte mi tu slepičku,

koupíme za ni čepičku,

tu čepičku pánu,

on dá za ni krávu,

tu krávu hraběnce,

ona dá za ni na věnce.

Hody, hody doprovody,

dejte vajíčko červený!

Nedáte-li červený,

dejte aspoň bílý,

šak vám slepička snese zase jiný.

Dynovačka se čepejří,

ať mi má Andula nevěří,

poženeme se do dveří,

a ze dveří do kuchyně,

a z kuchyně šup do síně:

budeme se šlehat upřímně.

(z Chodska)

Dávaj vajec kázal kadlec,

kázal kadlec i kadlička,

abys dala dvě vajíčka,

jedno bílý, dvě červený,

šak slépka snese jiný,

vajíčko se kotoulí,

slepička se popelí,

u pastýřů v koutu,

na prašivým proutku.

Prašivý se zlámal,

zlatý se ukázal.

(z Třebíčska)

O srdce jediný,

propuk se čas,

dejte mi vajíčko,

sic přijdu zas,

červený nebo bílý.

(z Hradecka)

Jak se vám líbil článek? Hodnocení: 4.5 Počet: 2 Nejlepší: 5 Nejhorší: 4

Diskuze

Vybrané video

Bezbolestná léčba zubního kazu

Lifestylový magazín Mineralfit.cz zabaví celou rodinu. Dočtete se zde spoustu informací o zdraví, kráse, stylu, zdravém jídelníčku, zajímavostech ze světa, práci, bylinkách či vztazích mezi rodiči a dětmi.

O magazínu

ZŮSTAŇTE VE SPOJENÍ

POSLEDNÍ ČLÁNKY

POSLEDNÍ TWEETY

© 2017 eMagazíny.CZ s.r.o.