Každý rodič to nejspíš zná. Když se dítě narodí, je obletováno a chvíle, kdy propuká v pláč, jakmile se vzdálíte z jeho dohledu či dosahu, je zprvu povznášející. Lahodí nám, že jsme pro někoho naprosto nepostradatelní a ten malý drobeček nás chce mít stále u sebe. S jeho věkem ale tato potřeba může přerůst až v závislost, která nás jednoho dne začne více či méně omezovat. Je na čase s tím skoncovat co nejdříve, pro dobro dítěte i celé rodiny.
Jak poznáte, že je na vás dítě závislé?
Miminka a batolata do určitého věku (cca do dvou až tří let věku dítěte) vyžadují neustálou péči a pozornost, která by jim měla být v každém případě věnována. Nic se ale nemá přehánět. Úzkostná péče rodičů, zejména matek, z dítěte mohou udělat nesamostatnou osobnost, která při první příležitosti (např. když se matka na moment vzdálí) propukne v hysterický pláč. Dítě nelze utišit, je úzkostné, plačtivé a rodiče se snaží tyto projevy přičítat povaze dítěte. Dítě je v tom ale často úplně nevině, vinu za závislost na rodičích mnohdy nesou pouze samotní rodiče.
Závislé dítě na rodičích nebo na jednom z nich přináší řadu komplikací nejen konkrétnímu rodiči, ale i celé rodině. Dítě odmítá jakoukoli jinou společnost, což je skutečně velký problém. Nedokáže se zařadit do kolektivu a velice často se závislost s přibývajícím věkem prohlubuje a zesiluje. Dítě je třeba přivyknout novým věcem, mělo by získat zkušenosti a zjistit, kde jsou jeho limity, co zvládne samo a na co už potřebuje vás.
Jak na to?
Pravidelně se stýkejte s lidmi. Mohou to být prarodiče, či jiní příbuzní, další rodiny s malými dětmi nebo s dítětem začněte navštěvovat nějaký kroužek. Když dítě předáváte prarodičům na hlídání, zprvu odcházejte jen na malou chvíli, aby dítě vědělo, že se zase vrátíte. Když je malé, nedokáže si uvědomovat čas a ujištění, že „brzy nebo za chvíli“ přijdete, mu nic neříká. Musí si samo vyzkoušet, jak dlouhá je tato chvíle a co vlastně znamená brzy.
Diskuze