Lež - jak ji rozpoznat?

Druhy lží

Existuje spousta druhů lží, proto vám řekneme jen o několika z nich. Záleží totiž na důvodu, proč je vlastně používáme. Zákeřnou lží se snažíme někomu uškodit či ublížit. Sebezáchovná lež slouží k tomu, abychom ochránili především sami sebe. Jde o čistě egoistický zájem a takový člověk pak ani nemůže pochopit, jaký bude mít ta lež dopad.

Ironickou lež člověk používá, když předpokládá, že už stejně všichni znají pravdu, tak proč si z toho neudělat legraci. Pozitivní lež se sděluje tehdy, abyste obelhávaného člověka později překvapili příjemnou zprávou. Třeba když chcete zavolat kamarádům, že jste nestihli zařídit to či ono na oslavu, a později je tím překvapíte.

Kamarádská lež má svá pro a proti. Když se rozhodnete lhát kamarádovi, jen aby mu to zbytečně neublížilo nebo aby se on kvůli něčeho necítil špatně, stejně to nakonec nemusí dopadnout dobře. Měli byste tu lež raději prolomit, protože pokud se jedná například o to, že vašeho kamaráda podvádí přítelkyně, bude se trápit nejen váš kamarád, ale i vy. A to za to rozhodně nestojí.

Mnohem lepší je taktická lež, při níž jde o to, abyste někoho “vyburcovali” v soutěžním slova smyslu. Můžete třeba říct, já bych se na tu akci přihlásil, ale ty máš asi strach. Pokud to děláte s dobrým úmyslem a snažíte se svého kamaráda jen popostrčit, aby udělal ten správný krok, pak je vše v pořádku.

Lháře můžete poznat nejen podle řeči jeho těla, ale i podle dalších typických znaků

• Lháři se většinou dotyčnému nedokážou podívat do očí nebo se v mnoha případech dívají doleva a nahoru. To znamená, že lžou nebo si vymýšlí, což je prakticky skoro to samé.
• Někteří lháři to ještě nemají tak mistrovsky zvládnuté, proto je můžete snadno odhalit otázkami typu: “Odkud ses to dozvěděl/a?” nebo “Kdy to přesně bylo?” a podobně.
• Většina lhářů se domnívá, že pokud vám vše povypráví do těch nejmenších detailů, budete jim věřit. Mnohdy se ale stane, že se v těch detailech začnou ztrácet a později to budou vyprávět jinak. Pokud vám ta historka přijde podezřelá, můžete je tedy poprosit, aby vám svůj příběh ještě jednou a pomalu shrnuli.
• Nejlepší obranou je útok. Tím se řídí. Jestli se v tom jejich příběhu budete na jejich vkus zbytečně moc “šťourat”, pak stočí řeč raději na něco či někoho jiného. Dočkáte se od nich už jen vyhýbavých a nic neříkajících odpovědí.