Strašný strach
Pro většinu z vás asi nebude žádným překvapením, že když někoho hodně drasticky a náhle vylekáte, může se mu z toho doslova zastavit srdce. Takové rychlé leknutí ale není jediným způsobem, jakým vás děs a hrůza můžou zabít. Naše těla mají z nějakého pravděpodobně evolučního důvodu do sebe zabudované různé sebevražedné mechanismy, a jedním z nich je šok. Šok může souviset například s nehodou a zranění, ale nemusí jít o nic náhlého a tělo přitom může zůstat normálně v pořádku. Alespoň tedy na první pohled - jak to tak vypadá, přetížení nervové soustavy může vést postupně k selhání různých životních funkcí. Může to být i postupně se budující dlouhotrvající stav vyděšení a výsledek bude stejný - pokles tělesné teploty, třes až křeče, srdeční selhání. Nechcete-li na sobě spáchat psychickou eutanázii, snažte se proto vyhnout potenciálně velmi hrozivým situacím, a to hlavně pokud jste lidově řečeno strašpytel. Pokud ji nechcete spáchat na někom jiném, radši příliš nepokoušejte osud nějakými kanadskými žertíky, které mají za cíl vyvolat záchvat něčí fóbie.
Zuřivá zlost
Jistým fiktivním individuím vztek přidává nadlidské schopnosti, i když z toho tak trochu zezelenají (jmenovitě Hulk), ale věřte tomu, že vašemu normálnímu lidskému zdraví to moc neprospěje. Nejen, že to může dost poškodit vaše rodinné i společenské vztahy a dostat vás to do problému se zákonem, ale navíc vám to může způsobit celou řadu velmi zajímavých zdravotních problémů. Kromě očividné příčiny smrti - zástavy srdce - vás při opakovaném cholerismu budou více než normálně trápit žlučové kameny nebo vysoký krevní tlak. S tím srdcem to ostatně není žádná náhoda, protože mezi mozkem a srdcem dochází k nepřetržité výměně elektrických signálů, na které je každý sval vysoce citlivý a srdce dvojnásob. Bez toho by to ani nešlo, protože srdce musí bít různě rychle podle toho, kolik energie zrovna potřebuje zbytek těla. Když se naštvete, srdce vám začne být prudčeji, a s tím právě souvisí přepětí a potenciální selhání. Vysoký krevní tlak je pak obzvlášť nebezpečný, protože si ho vůbec nemusíte všimnout, než bude pozdě. A taky se dá jen velmi nešikovně léčit pomocí medikamentů, protože pomocí nich bojujete jen se symptomy a ne s přičinami problému. Takže se radši hoďte do klidu a dožijete se požehnanějšího věku (mimo jiné proto, že spíš neumřete v nějaké bitce).
Dusivá deprese
Tak tenhle pocit je mimořádně nepříjemný a jen málokdo je schopný si ho nějakým zvráceným způsobem užívat. Je však bohužel ještě nebezpečnější, než jste doufali, a to prozměnu kvůli tomu, jak funguje lidský imunitní systém. Ten překvapivě vůbec není nezávislý na naší psychice, ba právě naopak - když jste sami se sebou spokojení a šťastní, fuguje na 200%, když o sobě naopak pochybujete a něčím se užíráte, začne sám sebe sabotovat - vypadávat nebo působit na vaše vlastní tělo způsobem, který vede k alergiím, akné nebo všelijakému nepohodlí. Jaký to má důvod není úplně schopné zodpovědět, ale někteří evoluční biologové tvrdí, že je to kvůli skupinovému přírodnímu výběru. Když má nějaká skupina přežít, je docela důležité, aby její nejneschopnější členové raději tak říkajíc vypadli z kola ven, čím přestanou překážet, škodit a ušetří se víc jídla a vody pro zbytek skupiny (ty lepší a užitečnější). Jestli vám to přijde poněkud kruté, tak možná máte pravdu, ale tak to prostě je. Příroda je holt někdy dost nemilosrdná. Jaké z toho plyne ponaučení Pokud nejste naprosto k ničemu, uvědomte si to a přestaňte se psychicky trestat. Pokud naopak jste k ničemu, přestaňte laskavě mít sami o sobě tak neuvěřitelně vysoké mínění, sakra. Ach jo, ta ironie...
Šílené štěstí
Pozor, nejen negativní pocity ale můžou být smrtelné. Bavení se může být tou vůbec nejnebezpečnější činností, rozhodně když to s ním v jakékoli podobě příliš přeháníte a pokud vaše představa zábavy je něco dost stupidního a extrémně nebezpečného (jako šplhat na vagony po elektrickým vedením...nebo na elektrické vedení). Ale co, aspoň budete v takovém případě zvěčnění Darwinovou cenou a hodně vtipnou černohumornou historkou. Horší by bylo jenom tak prostě umřít smíchy. No, možná by to asi nebylo tak špatné. Dokážu si představit nepříjemnější způsoby, jak opustit tento svět. Není ovšem vyloučeno, že ne každý jedinec je toho schopný. Ne že by někdo prostě nebyl schopný se smát, i když i to se může stát, ale pode některých odborníků byla smrt smíchy zdokumentovaná jen u jistých afrických domorodých kmenů. Třeba jsme jen tak nějak otrlejší vůči zábavě. Nebo celkově znuděnější a otupělejší. V každém případě asi nejvíc záleží na tom, jak si svůj poslední smích užijete. Když už se smějete naposled, mohlo by to aspoň být nejlíp.
Láska na levačku
Mnohem častěji, než byste řekli, zabíjí tahle krásná věc. Protože jak je krásná, tak je nebezpečná. V první řadě můžou hodně smrtelně dopadnout samotné námluvy, když máte nějakého protivníka. V druhé řadě vás pak může doslova nebo metaforicky sežrat samička. Ve třetí řadě vás může vztah prostě udolat. Potom taky nezapomínejte na to, že při předem existujících srdečních komplikacích nebo při vysokém věku se i ze sexu stává adrenalinový sport. To všechno by se ovšem dalo pochopit. O něco překvapivější je takzvaná kardiomyopatie, což je hodně učený termín pro případ, kdy srdce tak nějak samo blbne bez žádného zjevného dobrého důvodu. V kontextu (nešťastné) zamilovanosti by se to dalo nazvat syndromem zlomeného srdce. Ano, zlomené srdce se dá brát skoro doslovně, alespoň za určitých okolností. Samozřejmě se to nestane fofrem a také se to nestane, pokud to neprožíváte nanejvýš intenzivně a dramaticky. Jako příčinu smrti vám pak do pitevní zprávy napíšou "byl příliš emo". Ne vážně, neberte tu lásku tak vážně, nebo to možná bude vaše poslední.
Diskuze