Šalvěj lékařská

Šalvěj lékařská - Salvia officinalis

Rodové jméno Salvia je odvozeno z latinského slova "salvere" – tj. léčit. Listy šalvěje lékařské jsou od antiky pokládány za symbol věčného života. Především ve středověku si pak šalvěj získala velkou prestiž. Říkalo se, že komu roste na zahradě šalvěj, ten nezemře - tolik se věřilo v její léčivé schopnosti. Jako oblíbenou léčivku ji nechal Karel Veliký pěstovat v Capitulare de villis. V šestnáctém století se šalvějové listy používaly i v kosmetice - jako „zubní kartáček”. Šalvěj byla také používána k přípravě černého barviva na vlasy.

Lidové názvy šalvěje lékařské

Šalvěji lékařské se také říká babské ucho, babí roucho, babí břich, cigánovy gatě, koda, kodice, koníčky, rapaňa, salvatrix, salvia, smrtky, šalfie, šalvice, šalvina, vlčí chvost.

Sběr šalvěje lékařské

Listy šalvěje lékařské se sbírají krátce před květem kolem 12. hodiny za suchého počasí, protože vlhké listy hnědnou. Suší se v tenkých vrstvách rychle ve stínu. Při umělém sušení nemá teplota překročit 35 ° C. Sušená nať by měla být zelenavá až stříbrošedá. Má silný kořenitý pach a kořenitou, hořkou a svíravou chuť. Listy se mohou také sbírat tak, že se sebere nať a po usušení se listy sdrhnou z rostliny.

Účinné látky obsažené v Šalvěji lékařské

Šalvěj lékařská obsahuje zejména silice (1,5 až 2,5%) - thujon, salviol, cineol, kafr, borneol.Šalvěj lékařská také obsahuje třísloviny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové.

Použití šalvěje lékařské

Šalvěj lékařská má všeobecný desinfekční účinek. Vnitřně se užívá jako prostředek proti pocení, zejména nervového původu (např. při nočním pocení v období klimakteria, v pubertě a při plicní TBC), působí protizánětlivě a uklidňuje poruchy zažívacího ústrojí, má protihlístové účinky a snižuje sekreci žláz včetně sekrece mléka. Doporučuje se při chorobách jater a žlučníku. Vzhledem k vysokému obsahu toxického thujonu nelze doporučit dlouhodobé podávání ve vyšších dávkách!

Zevní použití šalvěje lékařské

Největší uplatnění má však zevně jako desinfekční prostředek ve formě kloktadla při zánětech a poraněních dutiny ústní, po zubolékařských zákrocích a jako podpůrné léčivo při bolestech v krku a nemocech z nachlazení. Pro svůj protizánětlivý a antimykotický účinek se používá také k přípravě obkladů při zánětech, k vymývání zanícených ran a výplachům při výtoku. Z natě se destiluje silice (Oleum salviae), která má stejné použití.