Intenzita na maximum
Nejprve je potřeba si uvědomit, jak a proč na nás barvy vlastně působí. Zčásti je to samozřejmě skrze jejich subjektivní význam, který nám byl vštípen naší kulturní výchovou. Proto taky v jiných kulturách můžou mít některé barvy pro nás nepochopitelné významy. Vemte si takovou černou a bílou: pro nás černá znamená smrt, ale na východě je se smrtí spojována naopak bílá. Některé vlastnosti působení barev ale vůbec nejsou subjektivní, nýbrž fyzikální. Nebo alespoň přirozené ve vztahu k našim smyslům a našemu způsobu života. Jednou z takových základních fyzikálních vlastností barvy je její intenzita. Pestré, jasné a syté barvy jsou významné tím, že jdou dobře vidět. Intenzivní barvy tedy slouží k tomu, aby si jejich nositele všichni dobře všimli, a to i na velkou vzdálenost a uprostřed davu. S tím je spojená další přirozená věc: pestré věci je snadné ulovit a sníst, a proto většina živých tvorů, která i jako pestrá přežila, musí být dost nebezpečná (často se jedná o jedovaté organismy). O to víc si instinktivně všimneme někoho, kdo nosí pestré barvy, a bedlivě jej sledujeme. Jiná alternativa jsou například květiny, které pestré květy používají k nalákání hmyzu. Je to takové přírodní porno, na kterém je závislé rozmnožování většiny rostlin. Obě tyto strategie jsou běžně používané námi lidmi, jen si schválně představte válečné pomalování nebo zdobení se pestrobarevnými květy. Pokud tedy chcete přitáhnout pozornost, probudit smysly nějaké cílené osoby a rozpumpovat její krev, zkuste sytě rudou nebo oranžovu, kanárkově žlutou, jasnou růžovou, živou zelenou nebo nějakou variaci na azurovou. Hlavně na těch částech těla, kam chcete, aby se vám lidé dívali.
Barevné pohlazení
Intenzivní barvy se ovšem nehodí pro všechny účely a není to tak, že by jiné než jasné barvy nebyly vůbec zřetelné nebo jakkoli použitelné. Jasné barvy zvou hlavně k tomu, aby se na vás lidi dívali, ale ne už tolik k tomu, aby se vás někdo dotknul. Spíš budí respekt a pomůžou udržet odstup. Také se k vám nebudou hodit, pokud je váš temperament spíše introvertní, klidný nebo teskný. Barvy automaticky evokují určité nálady a někdy je vhodnější snažit se vzbudit ve svém okolí celkově hlubší a vážnější náladu. Nemusí jít zrovna o šíření deprese, ale povrchnost opravdu budit nemusíte, jestli ji nedokážete vystát. Nabízí se vskutku celá emocionální paleta: pokud jste melancholická, zvolte modravé indigo; pokud jste přírodní typ, zvolte tmavší přírodní zelenou (pozor, v žádném případě to nesmí být umělý odstín) třeba v kombinaci s nějakou pestřejší nebo jemnou hnědou; pokud chcete zdůraznit vlastní hebkost či křehkost, zvolte některý z krémových nebo stříbrných odstínů; s vášní jde dohromady kromě tmavé červené i jakákoli fialová; pokud chcete působit dominantně nebo cool, jasnou volbou je černá, ale nesmí být vybledlá; a konečně s nevinností je v naší kultuře pevně spojená andělská bílá. Všechny tyto barvy budou za většiny okolností spíše splývat s prostředím než přitahovat pozornost (s výjimkou bílé a vzácněji černé), ale to nevadí, protože u nich jde o něco jiného. Jejich efekt se naplno projeví v soukromí, v intimních podmínkách. V kombinaci s vhodnými materiály (obvyklými přírodními vlákny, hedvábím, saténem, atp.) budou působit skoro až taktilně (jako by se vás dalo dotýkat očima) a k doteku také zvou. Jen je potřeba zvolit správný odstín k vaší povaze. Kdyby ladil i s vašima očima nebo s vašimi vlasy, bylo by to úplně odkonalé.
Šedo bledo a jiné jedy
Nyní něco k tomu, kterým barvám se vyhnout. Týká se to rovným dílem barev pestrých i tmavých, i když asi budou mít odlišné způsoby, jakými jsou špatné. Barvy můžou mít dva hlavní problémy: buďto budou takzvaně "vyblité", nebo sice budou syté, ale naprosto nepřirozené. S nástupem umělých barviv a s možností vytvořit z ničeho jakoukoli barvu, se do módy cyklicky (a čím dál tím častěji) dostávají barvy, které nemají v přírodě žádnou zdravou manifestaci. Na psychiku působí buďto úmorně, nebo jedovatě. Jsou to barvy, které proto odjakživa byly asociovány, když byly ještě relativně vzácné, s negativními lidskými vlastnostmi, a to kvůli vlastní nevyváženosti, spojitosti s nemocí nebo jedem, nebo jejich nedostatečností (něco jim prostě chybí). Vemte si například nezdravé odstíny zelené nebo růžové na bankovkách, které byly spojované s hamižností a pýchou dříve, než byly vůbec bankovky vynalezeny. Radši nebudu spekulovat o tom, jak to se stalo a co tím kdo sledoval. Zřejmě to nějak souvisí s pávem, který těmito odstíny oplývá, a který byl vždy oblíben aristokraty. Nebo možná s purpurovou barvou na oblečení výše postavených římanů, kterou získavali ze škeblí v oblasti středozemního moře. A které tím prakticky vyhubili. Stejně tak bledá žlutá je spojována s šílenstvím, šedá vysává jakékoli emoce a posiluje frustraci, fosforeskující "radioaktivní" odstíny žluté, zelené, oranžové nebo růžové budou doslova ubližovat očím (jsou viditelné až moc) a příliš tmavé barvy vedou k tíživým myšlenkám. Je tedy smutné, že tolik z nich bylo normou v železobetonových komunistických městech nebo v umělohmotné módě západních převážně osmdesátých let. To je důvod, proč také tyto módy v našich očích tolik zestárly, kdežto barvy ve starodávných módách a v klasických uměních jsou stále tak atraktivní a živé, jaké vždy byly.
Staňte se bohyní duhy
Určitě se ale nemusíte omezovat jen na jednu barvu nebo různé odstíny jedné barvy. Je to sice ten nejjednodušší způsob, kterým nic nezkazíte, ale i kontrastní barvy se dají kombinovat tak, aby se navzájem doplňovaly. Klasickým příkladem je to, jak se podle anitckých legend zjevovala Iris, bohyně duhy, asociovaná moderněji s ženskou variantou znamení vodnáře. Ta samozřejmě nosila všechny barvy duhy naráz, mnoho zlatavých šperků a nebeskou modř. Celé je to jen alegorií skutečné duhy (zlaté slunce, blankytné nebe a sedm barev duhy), ale stejně jako to funguje na obloze, bude to fungovat i na vašem těle. Takový úkaz hned všem okolo zvedne náladu a přinese do místnosti radost, hlavně pokud jste zároveň třeba tanečnice. Nebo klaun, i to se stává. Obecně platí, že bílá i černá se dají kombinovat se všemi ostatními barvami, protože bílá obsahuje všechny barvy a černá je absencí všech barev. Proto mají ke všem barvám stejně blízko. Výjimkou je přirozeně černobílá kombinace, která si vystačí sama nebo tak maximálně s jednou pestrou barvou navíc. Nebo s šedou, ale dobře využitou. Stejně tak stříbrná a zlatá (měsíc a slunce) se jako přirozená světla hodí do kombinace se všemi barvami, hlavně jejich tmavými odstíny, ovšem obě dohromady by působily poněkud přeplácaně. I ve starém erbovním umění je ostatně pravidlem nedávat oba kovy přes sebe. Dalším vhodným částečně kouzelným pravidlem je pravidlo tří: méně než tři barvy mohou nudit, více než tři je těžké nepřekombinovat. Vhodné je tedy vybrat si tři příbuzné barvy nebo naopak tři relativně kontrastní barvy, například žlutou, zelenou a modrou nebo oranžovou, fialovou a zelenou. Méně je ale opravdu mnohdy více, pokud jde o kombinování barev. Vyberte si zkrátka ty, které nejlépe vystihnout vaše nitro a budou ho navenek zrcadlit.
Diskuze