Zdraví lidé si těžko umí představit, jaké potíže obnáší Aspergerův syndrom pacientům, kterým byla tato porucha diagnostikována. Začlenit se do společnosti, chápat běžné úkony, radovat se, navazovat nové kontakty či zvládat jakékoli změny je pro tyto lidi obvykle zcela nereálné. Přesto se Aspergerův syndrom považuje za lehčí formu autismu, neboť takový člověk funguje téměř normálně. Ostatním se může ale zdát arogantní a namyšlený, protože emoce jako radost nebo smutek je mu cizí. Také jeho vyjadřování nebo způsob myšlení se odlišuje od vyjadřování a myšlení zdravých lidí.
Děti s Aspergerovým syndromem
Děti trpící touto formou autismu obvykle nevědí, co se s nimi děje. Jejich chování překračuje hranice slušnosti, jsou drzé, ostatní děti berou jako nepřátele a raději vyhledávají společnost dospělých. Dětské přátele nemívají, s dětmi si nerozumí. Pro tyto děti je velice důležité, aby jim dospělí porozuměli a věděli, jakým způsobem s nimi jednat. Ve školách zpravidla nemívají žádné potíže, bývají inteligentní s vysokým IQ, ale někdy mají problém pochopit, co po nich učitelé chtějí. Je proto vhodné dítěti s Aspergerovým syndromem pořídit asistenta, který mu umí vysvětlit, co se po něm právě chce a který ho provází celou školní docházkou.
Jak se chovat k člověku s Aspergerovým syndromem?
Základním pravidlem je nepokoušet se takového člověka nutit ke komunikaci s ostatními či k navazování nových kontaktů a neměnit jeho návyky, které jsou pro ně životně důležité. I změna ve formě jiného nábytku či změny cesty jízdy je může velice vystresovat, je proto skutečně důležité si o každé změně, která je nevyhnutelná, nejdříve promluvit. Tito lidé často lpí na různých věcech, mají rádi pořádek, jsou puntičkářští a ke svému životu nutně potřebují svůj zajetý stereotyp.
Diskuze