Minerály pro život

Minerály pro život

• Sodík
• Draslík
• Chloridy
• Vápník
• Hořčík
• Fosfáty
• Železo
• Stopové prvky
• Zinek
• Fluor

Minerály jsou pro život stejně nepostradatelné jako vitamíny. Jsou obsaženy prakticky ve všech tekutinách, které organismus ztrácí. Při zvýšených ztrátách tekutin je tedy nutné krýt nejen vyšší potřebu vody, ale i minerálů.

Sodík

Sodík je hlavním kationtem tělesných tekutin vně buněk. Jeho nedostatečný přívod nebo zvýšené ztráty se projevují křečemi, únavou,svalovou slabostí, psychickými poruchami až bezvědomím. K jeho nadbytku dochází nejčastěji při nedostatečném zavodnění organismu vzniklém buď na základě nízkého příjmu tekutin, nebo v důsledku zvýšených ztrát např. pobyt v horkém a suchém prostředí. Hlavním příznakem nadbytku sodíku jsou žízeň, v těžších případech poruchy funkce centrálního nervového systému. Denní potřeba sodíku je asi 1- 2 mmol/ kg/ den.

Draslík

Draslík je hlavním kationtem uvnitř buněk. Společně se sodíkem je nezbytný pro vznik a udržení elektrického potenciálu na membránách, jenž má zásadní význam pro funkci kosterní, hladké a srdeční svaloviny a nervového systému.

Ke snížení jeho hladiny v plazmě dochází např. při zvracení, průjmech a projevuje se nejčastěji zvýšenou dráždivostí, ochabnutím svaloviny, jehož důsledkem může být i porucha činnosti střev, porucha vyprazdňování močového měchýře. Nejnebezpečnější jsou poruchy srdečního rytmu.

Ke zvýšení koncentrace draslíku v krvi může dojít např. při porušené funkci ledvin. Projevuje se zvýšenou dráždivostí nervového systému, svalovými křečemi, později i obrnami, zpomalením srdeční akce až srdeční zástavou. Denní potřeba draslíku je asi 0,5- 1 mmol/ kg / den.

Chloridy

Chloridy jsou hlavním extracelulárním aniontem. Mají význam pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku a pro udržování acidobazické rovnováhy. Jejich ztráty se většinou přidružují ke ztrátám sodíku a draslíku.

K nejvýznamnějším ztrátám dochází při zvracení, nadbytek pak může být způsoben porušenou funkcí ledvin. Poruchy vyžadují laboratorní vyšetření a léčbu v nemocnici. Denní potřeba chloridů je asi 1,3 - , mmol/ kg / den.

Vápník

Vápník je základní stavební součástí kostí. Je rovněž nezbytný pro srážení krve, ovlivňuje nervově- svalový přenos vzruchu, vlastní stah svalových vláken ..atd.

Nedostatečný přívod vápníku se vyrovnává z rezerv v kostře, kde jsou uloženy přibližně 3 veškerého vápníku v těle. Při dlouhodobém nedostatku dochází k poškození kostry až patologickým zlomeninám. Projevem nedostatku vápníku je zvýšená nervosvalová dráždivost až tetanické křeče.

K nadbytku vápníku dochází méně často, příčinou může být nadbytek vitamínu D, nedostatek hořčíku a řada dalších patologických stavů. Denní potřeba je asi 0,1- 0,4 mmol/ kg/ den.

Soli vápníku mohou vyvolat gastrointestinální potíže, především zácpu, nevolnost až zvracení, mohou indukovat arytmie a při dlouhodobém podávání vyšších dávek hrozí riziko ukládání vápníku v ledvinách s jejich následným poškozením. Při současném podávání tetracyklinových antibiotik snižují soli vápníku jejich dostupnost a tím i účinek. Současné podávání s fluoridy vede ke vzniku nerozpustných solí. Vápník rovněž zpomaluje resorpci vitamínů rozpustných v tucích a brání vstřebavání hořčíku.

Hořčík

Hořčík patří k nejdůležitějším nitrobuněčným kationtům. Je nezbytný pro funkci životně důležitých enzymů. Pokles hladiny hořčíku může nastat při nadměrných ztrátách např. při průjmu, zvracení, nebo jeho nedostatečným přívodem. Denní potřeba je asi 0,04- 0,4 mmol/ kg/ den.

Přípravky určené pro perorální podání jsou ve formě laktátu, citrátu nebo hydrogenaspartátu, ostatní soli hořčíku se špatně vstřebávají a využívají se jako projímadla.

Nedostatek hořčíku se projevuje jako tetanické křeče, třes, svalová slabost, nepravidelnost srdečního rytmu. Významný je též vliv na psychiku ve smyslu zvýšené citlivosti a snadného předráždění nebo naopak únavy, ospalosti a nezájmu. Perorální podávání hořčíku může vyvolat průjem a ospalost. Hořčík snižuje biologickou dostupnost tetracyklinovych antibiotik.

Fosfáty

Většina fosforu je uložena v kostře ( 80= ). Organické sloučeniny fosforu jsou nepostradatelné pro látkovou výměnu, fosfátový aniont má význam pro udržování acidobazické rovnováhy.

Chemicky vázaná energie je v těle uložena ve formě tzv. makroergních fosfátů ( ADP, ATP..). Významnými organickými sloučeninami fosforu jsou fosfolipidy tvořící součást buněčných membrán.

Ke snížení hladiny fosfátů v krvi může vést nedostatečný příjem, vysoké ztráty močí při onemocnění ledvin, acidóza, infuze glukózy či katabolismus vlastních tkání. Ke zvýšení koncentrace fosfátů může dojít např. v důsledku předávkování vitaminem D. Denní potřeba je 0,15 mmol/ kg/ den.

Železo

Železo je nezbytné pro syntézu krevního barviva hemoglobinu a řady dalších enzymů. Jeho nedostatek se projevuje chudokrevností, časté jsou i poruchy sliznice v ústech. Bývá podmíněn nedostatečným přívodem nebo zvýšenými ztrátami krve ( např. časté odběry krve, silné menstruační krvácení…atd. ).

Perorální podávání železa může vyvolat pálení žáhy, nechutenství, zvracení, průjem, u starších pacientů zácpu.

Biologickou dostupnost železa výrazně snižují některé potraviny např. čaj, mléko, vejce, celozrnné pečivo.

Stopové prvky

Do této skupiny řadíme zinek, fluor, jód, chrom, selen, mangan a molybden. Tyto prvky jsou v organismu přítomny a v potravě přijímány v minimálních koncentracích, přesto jsou však pro funkce buněk a tkání nepostradatelné.

Zinek

Perorální podávání zinku je odůvodněné při jasném průkazu deficitu. Ten může vzniknout při jeho nedostatečném příjmu, nebo v důsledku zvýšených ztrát způsobených např. traumatem, popáleninami nebo při parenterální výživě. Podávání zinku je vhodné rovněž u řady kožních chorob, u diabetiků a při prostatitidě. Uvádí se, že vyšší dávky zinku mohou vést k aktivaci imunitních mechanismů. Podávání zinku blokuje resorpci mědi ve střevě a zvyšuje její vylučování stolicí. Nežádoucím účinkem bývají bolesti břicha, dyspepsie, bolesti hlavy a kovová pachutˇv ústech.

Fluor

Fluor významně přispívá k odolnosti proti zubnímu kazu. V současnosti převládá názor, že jeho lokální účinek na zubní sklovinu je důležitější než systémový efekt. Nejhospodárnějším způsobem suplementace fluoru je fluorizace vody, vhodnou alternativou pak podávání fluoridových tablet. Vhodným zdrojem jsou pak také zubní pasty a ústní vody, u malých dětí je však třeba zabránit jejich nadměrnému polykání.

Další významný účinek má fluor na kost a je indikován k profylaxi a terapii osteoporózy.

Z nežádoucích účinků se jedná převážně o bolesti břicha, průjmy, zvracení.

Optimálním zdrojem minerálních látek je Hollywood MineraFIT ®, který patří do nové řady mineralfit. (více zde)