Dávno už neplatí vzorec tradiční rodiny - otec, matka a děti. Pojďme se podívat na dějinné souvislosti - proč i v 21. století převládá názor, že hlavou rodiny by měl být muž?
Odpověď hledejme v minulosti
Až na výjimky v lidské historii vládl patriarchát, tzn. „vláda muže“. Ale abychom nebyli nespravedliví - několikrát v dějinách narazíme i na matriarchát, v němž byla hlavou rodu pramáti, nejstarší žena rodu. Situace se začala měnit s rostoucím blahobytem společnosti, k němuž velkou měrou přispěli muži. Ti však se svým majetkem nemohli volně nakládat. Matriarchát byl postupem doby nahrazen patriarchátem.
Matriarchát dnes
Jednou z mála matrilineárních společností přežívajících do dnešních dnů jsou Náchiové v čínském Jünanu. Vesničtí starostové či kulturní činovníci jsou většinou muži, ale v čele rodiny stojí nejstarší žena. V Tibetu i jinde na himálajských svazích lze narazit na polyan¬drické uspořádání rodin, kde se více bratrů dělí o jednu manželku.
Kulturní rozdíly
Různé kultury přisuzovaly a přisuzují ženě ve společnosti a domácnosti rozdílná práva. Islám například v Koránu zakotvuje právo na polygamii - muž se smí oženit až se čtyřmi ženami. Ale je tu jeden háček - ke všem musí být naprosto spravedlivý a zahrnout je stejnou péčí a finančně je zabezpečit. V praxi to znamená, že koupí-li auto jedné, pak musí stejně obdarovat i ostatní manželky. K rozvodu mnohdy stačí 3x pronesená formule "Zapuzuji tě" (ve Spojených arabských emirátech ji může manžel poslat i přes mobil).
V arabských zemích se setkáme i s institucí tzv. dočasné svatby. V těchto zemích nemůže dojít k sexu mimo manželství, proto muž za určitý obnos nabídne ženě dočasný svazek. Kritici ho přirovnávají k prostituci a také jim vadí zneužití situace zvláště chudých dívek - v těchto zemích, kde nevěsta musí být panna, mají pak „dočasné manželky“ problém najít manžela. Postavení žen v islámských zemích nelze ale přičítat jen islámu, svou roli hrají i místní tradice, způsob výkladu Koránu a míra uplatnění šaríi (islámského práva).
Být vdanou ženou v Africe taky není žádný med. Muž nezřídka pracuje ve městě a rodinu vidí jen občas, výjimkou nejsou ani milenky (často prostitutky), což později vede k nákaze vlastní manželky nebo manželek virem HIV. I když je žena doma, africký muž se zásadně na žádných domácích pracích a výchově dětí nepodílí. Češka provdaná v Africe popisuje příklad, kdy autobus zapadlý v blátě vytlačovaly ženy a děti, zatímco muži si spokojeně hověli vevnitř. Zasáhnout musel až řidič autobusu.
Machistické tendence v manželství ale nejsou jen výsadou Afričanů. V mnoha jihoamerických a jihoevropských rodinách to vypadá podobně - muž je pánem domácnosti, žena poslouchá a plní jeho příkazy.
Ale stačí zůstat v Evropě - teprve roku 1977 byl v tehdejším SRN zrušen předpis zaručující manželovi právo rozhodovat o zaměstnanosti své ženy.
Rovnoprávnost žen
Stačí si jen uvědomit, kdy například ženy dostaly volební právo. V mnoha evropských zemích to bylo až po 1. světové válce ( Československu 1918), ale v takovém Švýcarsku si musely počkat až do roku 1971, na kantonální úrovni to trvalo dokonce ještě déle. V roce 1990 bylo hlasovací právo pro ženy zavedeno i v Appenzellu Innerrhodenu, a to i přes odpor voličů (mužů) rozhodnutím nejvyššího soudu. V mnoha arabských státech dosud ženy nemají volební právo vůbec, někde ani nemohou řídit auto nebo vycestovat bez souhlasu manžela.
Podobné to bylo i se vzděláním žen - první dívčí gymnázium Minerva v Praze bylo otevřeno roku 1890 a na UK se ženy dostaly až kolem roku 1900.
Dosud jsou na světě místa, kde se upřednostňuje vzdělání mužů - třeba Asiaté počítají s tím, že dívka se vdá do jiné rodiny a svým rodičům nebude už nijak užitečná. Jejich snaha dát jí příslušné vzdělání bude nakonec jen jednosměrnou investicí.
Světlá budoucnost?
I dnes ještě převažuje názor, že muž je ten, kdo má finančně zabezpečit rodinu a žena se stará o domácnost. Pro velkou spoustu mužů je žena v domácnosti ideálem. Ostatně, přijít z práce domů do uklizeného bytu, kde vás čeká usměvavá ženuška s připraveným, vlastnoručně uvařeným jídlem - který muž by byl proti?
Zažité stereotypy se naštěstí začínají měnit. Tím, co tyto změny podmiňuje, je vzdělání a zaměstnanost žen. Platí, že vzdělaná žena chce své znalosti uplatnit, tudíž jí více záleží na dobrém zaměstnání, mnohdy (k hrůze některých mužů) lépe placenému než práce jejího manžela. A ruku v ruce s finanční nezávislostí přichází i nezávislost ve vztahu. Žena nemá důvod setrvávat v manželství, které ji neuspokojuje. Disponuje vlastními financemi, ví, že se uživí sama a že není na manželovi existenčně závislá, tak jako tomu bylo za časů našich babiček.
Ale abychom mužům nekřivdili - hlavně mladší ročníky si začínají uvědomovat, že přebalit dítě nebo se s ním vydat na procházku v kočárku jim neubere nic z jejich mužnosti.
Diskuze