Pokročilý servis biologického stroje
Úvodem bych chtěl zdůraznit, že nic z toho, o čem budu v tomto článku pojednávat, není jen nějaké sci-fi – všechny tyto technologie už jsou minimálně ve vývoji a většina je dokonce již ve stádiu testování prvních prototypů nebo léků. Ta nejprostší část z těchto nových technologií boje se stárnutím a smrtelností přitom vychází z pohledu na lidské tělo, který ho chápe jako mašinu mající určité součástky, které plní určité životně důležité funkce. Je tedy vynakládáno obrovské úsilí na výzkum možných způsobů náhrady těchto součástek – orgánů, kloubů ale i celých tkání. Základní přístupy jsou dva – zaprvé se jedná o technologické implantáty jako třeba umělé klouby, kybernetické protézy, umělá srdce nebo čipy nahrazující nebo vylepšující některé smyslové nebo mozkové funkce; zadruhé jde o pěstování biologických náhražek z kmenových buněk s pomocí DNA příjemce, kterými může být cokoli – kus kůže, nervů nebo libovolný orgán. Prostě si pak zajdete do obchodu a koupíte si náhradní součástky nebo si je necháte dopředu vypěstovat. Tahle větev výzkumu vývoje ale vzbuzuje mnoho morálních otázek – co se vlastně stane z člověka, když bude napůl organismus a napůl robot nebo kdy už se má shluk buněk v laboratoři považovat za živého tvora, kterému náleží nějaká práva. Také bude obojí pravděpodobně dosti drahé a nebude to přístupné všem. Záleží tedy jak se k tomu osobně stavíte.
Abyste náhodou nezrezivěli nebo nezkorodovali
Druhá a mnohem méně problematická větev výzkumu metod boje proti stárnutí se zabývá přímo stárnutím. Možná už to víte, ale možná také ne – co byste řekli, že způsobuje vaše stárnutí? Odpověď může být pro některé zarážející: příčinou stárnutí je životodárný kyslík. Stejně jako kovy totiž postupně zevnitř doslova rezavíme. Spalování kyslíku v buňkách produkuje volné radikály, které poškozují naši DNA tak dlouho, než něco zásadního selže. Přirozenou obranou proti volným radikálům jsou tzv. antioxidanty, které se normálně vyskytují ve všech živočiších a v některých druzích potravy. Teď už tedy víte, proč se s těmito pojmy neustále žongluje v reklamách na zdravou výživu a na kosmetiku. Vědci se v současnosti pokouší vytvořit lepší umělé antioxidanty, které naše těla ochrání před volnými radikály lépe a déle a první výsledky laboratorních testů na hlístech ukazují až několikanásobné prodloužení délky života. Zřejmě by také šlo o relativně levnou a dostupnou metodu boje proti stárnutí, takže tady opravdu je v co doufat.
Telomery a prokletí nesmrtelnosti
Se stárnutím a poškozováním DNA ale souvisí ještě jeden buněčný proces, který má dalekosáhlé důsledky nejen pro délku života. Jde totiž o proces dvojsečný – zjednodušeně jde o to, že po stranách vaší DNA je stejně jako na filmové pásce vždy kus pásu navíc, na kterém nejsou žádné podstatné informace a do kterého se stříhá. Čím déle člověk žije, tím více se tento pás navíc po stranách zkracuje ustavičným dělením buněk, až dojde k situaci, kdy se „stříhne“ přímo do DNA a tím dojde k nezvratnému poškození buňky, kde se to stalo. V lepším případě taková buňka prostě selže, a i to není zrovna dobré, ale v tom horším se stane něco zvláštního – telomeráza začne produkovat další a další pás po stranách, takže se buňka stane vlastně nesmrtelnou. Problém je v tom, že se tím pádem stane i buňkou zhoubnou, rakovinovou. Pokud tedy vědci úspěšně ovládnou telomerázu, budou schopní pomocí genové terapie nejen zabránit smrti buněk, ale zároveň zastavit rakovinu. Jak je vidět, pokud všechny tři větve výzkumu povedou k úspěchu, můžou mít pravdu ti futurologové, kteří tvrdí, že první nesmrtelná bytost už se narodila.
Zeptejte se hvězd: Jste co jíta - pro berana
Zeptejte se hvězd: Kudy od nemoci - pro berana
Diskuze