Filipijakubská noc – střípky z historie
Filipojakubská noc (u nás známá jako pálení čarodějnic) je velmi starý pohanský svátek, který oslavuje příchod jara. Staří Keltové ji slavili jako svátek ohně Beltain (svátek života a životní síly, pojmenovaný podle boha Belena), také se jí říká Valpuržina noc (pojmenována podle germánské světice, která získala sílu nad čarodějnicemi). Svátek se původně slavil o úplňku, který byl nejblíže ke dni mezi jarní rovnodeností a letním slunovratem. U nás Filipojakubská noc symbolizuje svátek apoštolů Filipa a Jakuba (byli učedníky Ježíše Krista), kteří měli podle starého kalendáře svátek 1. května. Dnes je již mají v odlišné dny.
Podle pověstí byla noc z 30. dubna na 1. května považována za magickou - věřilo se, že právě v tuto noc se čarodějnice, ježibaby, bosorky a jiné slétaly na čarodějnický slet. Poté se údajně rozletěly na košťatech po okolí, aby škodily nejen lidem, ale také dobytku, mladé zeleni, apod. Proto je mnoho lidových obyčejů, spojených s posledním dubnovým dnem vedeno snahou ochránit nejen sebe, ale také svůj majetek a zvířata před jejich čarovnou mocí.
Pálení čarodějnic a další lidové obyčeje
Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech zapalovaly očistné ohně - popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody a pro plodnost dobytka. Na očistný oheň se muselo přiložit devatero druhů dřeva, aby oheň ochránil celou ves. Hranici zapaloval vždy muž, který se poslední oženil. Také se přes oheň skákalo, což mělo člověku zajistit mládí a plodnost. Údajně v tuto noc rozkvétalo kouzelné kapradí, které nálezci propůjčilo jasnozřivost a um otevřít cestu k pokladu. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Domy byly vykuřovány jalovcem, rozmarýnem, černě a červeně kropenatým bolehlavem nebo routou. Ochranou proti zlému působení čarodějnic byla také snítka šeříku. Za nejúčinnější zbraň proti zlé moci čarodějnic se považovalo řinčení kovových nástrojů.
Tradice stavění a kácení májky
Již z keltských dob se traduje zvyk vztyčování jarní májky, která symbolizovala spojení země a nebe. Májka bývala zpravidla vyrobena z kmene břízy a pomalována červenými a bílými spirálami. Na vrcholu byla ozdobena větvičkami hlohu.
Do dnešní doby se zachovala tradice, při které se svobodní mládenci vydají ráno 30. dubna do lesa pro mladé břízky, kterými následně zdobí domy (ozdobené barevnými fábory), kde bydlí neprovdaná děvčata. Jedna velká májka se postaví na návsi – tu musí mladí chlapci hlídat, aby jim ji přespolní nepodřízli. Májka je vyrobena z nejvyššího smrku z lesa, kterému chlapci oloupou kůru a děvčata kmen ozdobí barevnými stuhami. Na vrchol májky chlapci připevní mladou břízku (případně mladý dub nebo smrk) a dívky upletou pod vrch velký opentlený věnec. Na návsi májka obvykle stojí po celý květen, poté se slavnostně pokácí.
Diskuze